TÁKŽE!!! AHOOOOJ!!! Chci vám představit jednu z mojích jednorázovek. Je o Lokim v Midgarské zimě. Enjoy!!
"Thore!! Říkám to naposledy! Nikam nejdu!" Byl jsem tak vytočený! Ten přitroublý Thor mě nejenže obtěžuje při čtení u krbu s horkým lahodným nápojem slibujíc krásné chvíle, ale i "návštěvu" v jiném světě a to v Zimním období!
Nechápu jeho logiku. Kdo by chtěl jít někam, kde mrzne, až praští? V hlavě jsem si představoval Jötunheimské mrazivé pouště* plné vánic a mrazivých hurikánů.
"Ale né, Loki. Midgardská zima je úplně jiná ....a romantická!" Zaječel rozhořčeně Thor bráně Midgardskou zimu. Jakoby mohlo být více druhů zim. Jak pošetilé. A bože romantická?! Thor si vážně myslel, že mě dostane na přirovnání romantická? Jaký naivní hlupák.
"Tak dost! Nemůžu vás poslouchat!!" Zaječel Ódin, který se právě vynořil ze dveří, jako tajemná plížící se kočka, avšak kočky většinou neřvou, až se tácy na stolech netřesou. "Řvete přes celý Ásgard a věřím, že i na Helheimu vás slyšeli!!"
"Otče, prosím pomoz mi. Loki odmítá poznávat nové a chce jen celé dny sedět za starými ošuntělými knihami a hnít si!" Thor moc dobře věděl, že otec s ním bude souhlasit, pokud zabrnká správně na některé strunky. Otec vždy souhlasil s Thore a matka se mnou, alespoň někdo.
Daroval jsem Thorovi pohled překypující příslibů jeho vraždy.
"Thor má pravdu, neměl bys pořád jen sedět za knihami. Běž ven na čerstvý vzduch! Třebas nabereš síly a nebudeš jak párátko!" Ušklíbl se král Ásgardu a zároveň i jejich otec.
Jistě, jak překvapující. Otec dal za pravdu Thorovi a ještě k tomu si neodpustil poznámku k jeho "málo svalnaté" postavě. Snad otec chtěl, abych měl komplexy jak žena ve středním věku?!
"Ale otče! Náhodou chodím každé ráno do zahrad!" Rozhořčený jsem byl tentokrát já. Nasupeně jsem se podíval na vítězně se tvářícího Thora a zatnul jsem pěsti, až mi zbělely klouby.
"Konec! Rozhodl jsem! Thor tě odvede na Midgard kde strávíte den!" Celý den?! Pryč?! Bez mých milovaných knih?! Někde v Midgardské pustině obletováni vánicí, či hurikánem plný štiplavého sněhu?! "A nezapomeň! Pokud odmítneš, zakážu ti knihy a budeš se cvičit na statného vojevůdce!"
"Áááágggrrrhhhh!!!" Stačil jsem jen naštvaně zařvat. A odejít. Dál jsem nechtěl poslouchat mého "nestranného" otce a pyšného Thora.
******************************************
"Lokííííííí!! Lokííííí?!!!!" Krásně jsem spal, zdál se mi sen o létání nad oblaky a o knize plné přání, najednou se ozvalo mé jméno a pak zase a zase. Bylo to čím dál otravnější. Někdo se mnou zatřásl.
Prudce jsem otevřel oči a uviděl Thora, jak se nade mnou sklání. Jeho dech mě protivně zahříval na tváři.
"Umhhhm" Zabrblal jsem a zase oči unaveně zavřel. Večer jsem i přes otravné myšlenky měříc neustále k hádce s otcem, četl spousty kapitol ze spousty knih do noci.
"Lokíííííí" Ozvalo se netrpělivěji.
"Uhmmmmmm!" Naštvaně jsem reagoval. To mě vážně nemůže nechat být?!
"Lokíííí no táááák!!" Pobouřeně se vzepjal Thor a zabušil mi na hrudník svými pěstmi, avšak to bylo gesto bratrské, bylo nanejvýš nepříjemné.
"Nech mě spáááát" Unaveným a naštvaným hlasem jsem rozhořčeně zaúpěl a přikryl si polštářem hlavu a pevně ji držel na mém obličeji.
Thor ze mě strhl pokrývku, která mě zatím mateřsky chovala a dodávala mi příjemné teplo.
"Dej mi pokóóóóóóóój!!" Zaúpěl jsem hlasitěji s naléhavějším tónem.
"ne Loki, teď hezky vstaneš a půjdeš se obléct a nasnídat, abychom mohli vyrazit na naši výpravu!!" Odpověděl mi Thor trpělivě s natěšeným tónem. Asi si myslel, že mě tak nabudí do nového dne plný "zábavy", opak byl pravdou. Nikam se mi nechtělo.
"Kolik vůbec je Thore!??" Zeptal jsem se s vědomím, že se nevzdá.
"Šest hodin ráno." Řekl pyšně Thor a s ještě pyšnějším úsměvem se na mě díval. Sice jsem ho neviděl, ale byl jsem si jistý, jak se přesně momentálně tváří.
"V šest hodin mám ještě noc, nechápu, jak si můžeš dovolit říkat takovémuhle času ráno!!"
"Vstávej, bratře, nebo zavolám Ódina a ten tě nějak dostane z postele. Řekl s nadřazeným tónem. Měl na tento tón právo. Touhle větou totiž vydíral Lokiho dlouho a vždy to fungovalo. Hluboce jsem povzdechl a sundal si z tváří polštář.
Do očí mi zprudka posvítilo ranní slunce z okna s roztaženými záclonami. To nemohl být bratr trochu méně krutý?!
"Hmf" Ušklíbl se Thor. "Kdybys chodil na slunce častěji, nebyl bys tak překvapený, že svítí." Zakryl jsem si rukama obličej a vražedně zavrčel.
"Chodím každý den do zahrad!" Odseknul jsem.
"Zahrady, se nepočítají." Odpověděl Thor posměšně absolutně hloupou odpovědí. Rozhodl jsem se trucovat, nebudu mu dělat radost a odpovídat na cokoli
"Převlíkni se a ať jsi za pět minut dole na snídani, nebo sem rovnou pošlu Ódina!" Už mě nebavilo, že Thor každou chvílí vytahuje Ódina, jako by to byl jeho štít a zbraň zároveň.
********************************************
Jeli jsme na koni k Heimdallovi. Thor měl svého mustanga barvy mědi a já svoji klisnu s černou srstí jako havraní pera.
Heimdall už poklidně čekal s jiskřičkami v očích před kopulí, která nás měla za chvíli dopravit na mrazivé a nehostinné místo, kam se Thor tak těšil. V ruce držel dlouhý meč, který se na "ranním" slunci třpytil jako ze zlata.
Opatrně jsme prošli kolem něj a já se mohl znovu kochat té nádherné místnost. Velké stříbrné kola tvořili zeď kopule a duhově skleněná podlaha, mě vždy fascinovali. Heimdall došel po schodech na vrcholek místnosti, kde se tyčil podstavec, kývl na bratra pro souhlas, jestli můžeme vyrazit. Thor mu souhlasným mrknutím odpověděl. Jak známé, mě se nikdo na nic neptá…
Heimdall pomalu, avšak zkušeně zasunul meč a ž po rukojeť a kolem nás se začaly tvořit typické paprsky barevného světla.
Nakonec nás podivné světlo vtáhlo a my se řítili vesmírem na Midgard.
Žuch!
Dopadli jsme měkce do sněhu. Thor byl na tohle cestování zvyklý, tak jen pokrčil nohy, aby se neřeklo, že už je na cestování Bifrostem specialista. Zato já, já jsem dopadl těžce na nohy a zakolísal. Nevím, jestli to bylo štěstí, či neštěstí, ale Thor mě zachytil za límec a za límec a narovnal s povýšeným pohledem.
Paprsky Bifrostu do sněhu vypálili známé obrazce, skoro jsem na ně zapomněl, jejich ladné křivky, jinak divokých vzorů, které se krásně vyjímali vedle sametově měkkého a lehkého sněhu. Počkat… Co?!
Prudce jsem vzhlédl uchvácen pohledem na krajinu.
Žádné vánice vraždící vše živé, žádné ledové hurikány, ani zimní bouře. Vločky se nevině snášeli na kopce v elegantním souladu. Úhledně zasněžená krajina s mírnými nepravidelnostmi v krajině upoutala moji pozornost, bez šance myslet na něco jiného.
Vločky jako baletky ve svém vrcholovém vystoupení mi dopadali na obličej, když jsem vzhlédl vzhůru k oblakům plných jejich sester, čekajících na jejich chvíli, kdy budou moct spadnout a připojit k ostatním a udělat tak překrásné dílo krajiny.
Všechny stejné, ale přesto každá jiná.
Sehnul jsem se a nabral trochu té studící hmoty. V rukách, jako v malé mističce jsem hromádku sněhu přisunul k ústům a zhluboka foukl. Vločky, vylekaně vzlétly a začali zase opatrně, jako by nechtěli porušit dílo svých sester, dopadaly zpět na zemi.
Plesk!
Něco mi přistálo přímo uprostřed obličeje. Setřel jsem si z očí hmotu a vzhledem ke studivosti, jsem usoudil, že to je sníh. Kde se tady vzal? Koukl jsem nechápavě na Thora.
Na poslední chvíli jsem viděl, jak se napřahoval. Rychle jsem se skrčil a koule sněhu mi přeletěla nad hlavou. Setřel jsem si zbytek sněhu z obličeje a škodolibě se pousmál. Jestli chce válku, tak ať ji má.
Teleportoval jsem se za Thora a na místě kde jsem pobýval před tím, nechal jen hologram.
Thor už se skláněl pro další sníh, stehně jako já, akorát za jeho zády.
Vzal jsem co největší hroudu nestlačeného sněhu a kouzlem k němu přidal další dvě.
Thor se mezitím napřahuje s vítězným chechtáním a hází. Kulka letí a propadá skrz můj hologram.
Thor
Ach hloupý Loki. Hned jak si začíná utírat z očí moji první kouli sněhu, už se natahuji pro další. Pořádně ji stlačím do pravidelné koule a házím. Tahle kule mu letí přímo mezi vystrašené oči.
Proletí jimi.
Sakra! Zase jsem se nechal ošálit od toho boha zlomyslností! Musím uznat, dává svému jménu čest.
Pomalu se otáčím, jestli tam bude, tak to bude smrt pro mé ego. Takhle mě napálit, ve věci ve které jsem na Midgardu profík -koulování!!
Stojí za mnou. V očích triumfální výraz a ruce vztyčené k obloze.
Prudce vzhlédnu.
Plesk!
Obrovská hrouda sněhu, která se před tím tiše vznášela nad mou hlavou, díky Lokiho kouzlům, se teď s hlasitým plesknutím spadla a rozprskla se - jestli se tomu dá říkat rozprsknutí.
Loki
Thor se na mě pomalu otočil a tvářil se jako vystrašený ratlík. Měl proč se bát. Všimnul si mých rukou a prudce vzhlédl a to neměl dělat.
Všechen sníh co jsem nad ním držel, pustil na Thora.
Rozprskl se mu po tváři a brnění.
Vypadal jak sněhulák, na celé hlavě měl pěticentimetrovou vrstvičku sněhu o brnění ani nemluvě.
Otočil se na mě. Sice mě nemohl vidět kvůli sněhu, co měl v očích, ale jako zkušený bojovník, věděl, kde stojím.
Hlasitě foukl a z úst mu sníh sklouzl doprovázen neposednými vločkami. Zvedl ruce k hlavě a utřel si celý sníh do rukávu.
V tváři měl vražedný výraz, kterého by se bál i kdejaký bojovník s Helheimu. Mě, ale nikdy nevystrašil, je to můj bratr a on má jen sílu, já mám kouzla.
Začal se dusit smíchem, věděl, že na mě jeho vražedné pohledy nepůsobí. Dál jsem se na něho neutrálně díval. Až si všiml, že ani smích na mě nijak nepůsobí, ušklíbl se.
Začal točit u země svým kladivem z bájí. Všechen sníh u těžkopádného kladiva na mě foukal. Studené vločky, které na mě útočili, způsobily, že se mi dostal za límec a pomalu putoval, tentokrát v ledových kapkách pomalu slézající dolů po mých zádech. Nechávali za sebou vlhkou stopu a mrazem dotčenou kůži.
Vzal jsem nohy na ramena a utíkal od běsnícího bratra co nejdál. Teleportovat se mi nechtělo, ale až jsem si všiml, že mě Thor dohání a cestou sbírá hroudy sněhu, které se v blízké budoucnosti budou válet na mém těle, jsem se rozhodl a teleportoval do dalekého lesíku, který byl těsně za obzorem.
Přesto, že mě Thor nemohl vidět, byl jsem docela blízko. Slyšel jsem jeho nadávky útočící na mou osobu. Hlasitě jsem houknul.
Thor se na mě otočil a roztočil kladivo. Vzlétl a dopadl těsně vedle mě. V jeho očích se probudila hladově bojová vášeň.
**************************************
Házeli jsme po sobě sníh celé hodiny. Nakonec celí promočeni jsme se opřeli o strom a koukali do dáli.
Vítr začal silně foukat. A díky naší promočenosti nám začala být docela brzo zima. Thor měl zlatavý kožich a já pouze můj tmavě hnědý kabátek.
Thor
Celí udýchaní a už v příměří jsme se opřeli o pár jedlí. Bylo mi docela zima, prsty mi zmrzali a uši taky.
Mučivě jsem pohlédl na mého mladšího bratra. O proti mně se celý klepal. Měl fialové rty a ruce schoulené u těla jako dvě kočky, které se chtějí zahřát.
Jeho malý kabátek po pás z tmavě hnědé kůže ho jistě ochránit před krutou zimou nemohl.
"Když tě tak vidím, tak jistě neodmítneš návštěvu u Jane na chatě." Zeptal jsem se zvědavě. I přes vrstvy Lokiho oblečení šlo vidět, jak se mu napjaly svaly, kvůli jeho vnitřní válce. Věděl jsem, že Loki pohrdá Midgarďany a že by měl k nim jít na návštěvu, což ať člověka tak Áse automaticky dostává do pozice, kdy by měl poslechnout svého hostitele, ať už z etické stránky, tak i z možnosti, že by ho mohla, Jane vyženout na mráz.
"Dobře bratře, vzhledem k tomu že mrznu a brzo ze mě bude kus ledu tak souhlasím s tvojí nabídkou, avšak... uvidí Jane ráda mě?" Zeptal se nejistě Loki a začal si rukama masírovat mrznoucí rty.
"Jistěže, očekává nás."
"Ehm… a kde bydlí ta tvá Jane?" Řekl a ušklíbl se. Prostě si nemohl odpustit narážku na slovo tvá.
"Pojď ke mně, vezmu nás tam." Řekl jsem se smíchem a kývl směrem místu vedle mě.
"Ani náhodou! Radši tam dojdu po svých!!" Řekl zděšeně Loki, jako bych mu řekl, že s ním chci jít na rande. Typický Loki…
"Jane, bydlí třicet kiláků odsud, Loki" Řekl jsem a mrkl směrem k Lokimu. Jeho tvář už nepřipomínala zděšení, jako bych ho prosil o rande, ale žádal o ruku. Nakonec se smířlivě zahleděl do země a s brbláním ke mně přistoupil.
"Jak s tě mám chytnout." Zeptal se Loki. Celou větu skoro nešlo slyšet, avšak slovo chytnout vyprskl z úst jako by bylo jedovaté. Pro něho byl jedovatý jakýkoli dotyk, i poplácání po zádech, když se dusil hráškem, nebo když mu bylo deset, dal jsem mu svoji ruku na rameno, abych ho utěšil z úmrtí jeho prvního koně. Tenkrát se zachoval skoro jako kočka, když jí šlápnete na ocas.
"Tak aby ses udržel" Řekl jsem pobaveně z jeho popuzení. Zvedl ruce a s neutrálním pohledem a přemítal, jak se má chytnout. Po útrapném čekání a dívání se na Lokiho, jak se mě bojí, chytnou, jako by se měl držet Midgardského ježka, jsem ho silně chytl ruce a položil je ne rameno. Vzhledem k tomu, že se mě asi opravdu nechtěl jakkoli dotknout, zachytil ruce za brnění.
Hlasitě jsem povzdechl a roztočil kladivo, pokrčil nohy a vyskočil.
Loki
Z vrchu byl ještě hezčí výhled. Vlasy mi příjemně čechral vítr, jen kdyby zde nebyl Thor a nemusel jsem se ho držet, abych nespadl. Doslova jsem trpěl. Nesnášel jsem dotyk kohokoli, jen Frize jako matce, jsem občas dovolil, aby mě objala, ale to je vše.
***************************************
Až jsme po pěti minutách dorazili před malou dvoupatrovou chaloupku, byl jsem totálně zmrzlý. Vítr tam nahoře mě totiž začal být nejen protivný, ale i ledově chladný a byla mi snad ještě větší zima, než když mě Thor vyválel ve sněhu.
Chatka byla celá ze surového dřeva. Sama o sobě působila divoce, avšak přívětivé světlo, které vyzařovalo z oken, bylo laskavého původu. Došli jsme před jakýsi plůtek, který by přelezlo jakýkoli dítě, a Thor mateřsky pohladil vrátka. Opatrně otevřel, jako by nechtěl zanechat jakýkoli zvuk.
Za vrátkami byla cestička a vedle ní stálo cosi, co asi mělo představovat panáka ze sněhu. Tři koule sněhu poskládané na sobě a na té vrchní byly vraženy kamínky, které v celku představovaly obličej. Posměšně jsem si odfrkl a podíval se na Thora, který už stál přede dveřmi do chalupy a dupáním se snažil dostat sníh z bot.
Přispěchal jsem k němu a s upřeným pohledem do země jsem čekal, až skončí s prapodivným otřepáváním sněhu.
"Loki, taky si otřepej sníh, přece nechceš Jane donést do chatky sníh!" Poučoval mě Thor, jak já tohle nesnášel. Začal jsem dupat a tím i setřásat sníh z bot. Zřejmě to bylo moc hlasitě, protože najednou ze dveří vylítla Jane s Darcy v patách.
"Kde jste tak dlouho? Už jsme se o vás bály" Ozvala se vyčítavě Jane. Cítil jsem se jako desetiletý chlapec, na kterého jeho matka křičí, protože měl být doma už ve tři a přišel o půl páté. Darcy jen přikývla a opřela se o futra dveří
"Jsem ráda, že vás vidím!" Vypískla nakonec a silně obejmula Thora. Thor jí vřele obejmutí oplácel. Až se přivítala s Thorem, otočila se ke mně a silně mě obejmula také.
Stál jsem jako přikovaný. Bylo to nanejvýš nepříjemné. Všechny svaly jsem měl napjaté a cítil jsem se jako struna, která za chvíli praskne. Jane mě nervózně pustila a otočila se na Thora. S tázavým pohledem.
"Tak už pojďte dovnitř, nebo vám vychladne kakao." Zamumlala Darcy s očima hypnotizující cosi v rukách.
"Co je kakao?" Zeptal jsem se Thora, který právě vcházel do malé chodbičky chatky a málem se bouchl hlavou o futra.
"Jedno z Midgarďských nápojů." Nezaujatě odpověděl a začal si sundávat bílo-hnědý kožich. Pokusil jsem se napodobit jeho chování a také si sundal můj kabátek.
Darcy si nás prohlédla od hlavy až k patě a poté usoudila, že jsme a už můžeme vejít do hlavní části chatky, odkud se linula příjemná vůně krbu.
Otevřela dveře a já mohl vidět nejpříjemnější místnost, co jsem kdy viděl. Celá byla ze dřeva i nábytek. Na zemi se váleli kožešiny jako koberce a v krbu plápolal teploučký oheň. Veliký stůl z masivního dřeva působil jako majestátní král celé místnosti. Kolem něj stály veliké dřevěné židle jako poddaní a na stěnách vysely elegantní obrazy jako dvorní dámy. Na druhé straně byli rozestavěny různé pohovky a hluboké křesla barvy béžové nebo hnědé. Cítil jsem se převelice příjemně.
Darcy nám oboum nekompromisně podala hrnky s podivně šedo-hnědou tekutinou.
"Hahahaha tvůj hrnek je dětinsky směšný!" Začal se smát a ukazoval na můj hrnek. Zlostně jsem se na něj zamračil a pohlédl mu vražedně do očí.
"Ehm Thore.. ty máš co říkat..." Řekla posměšně Darcy. Thor se se smíchem obrátil na svůj hrnek s panenkami a srdíčky a jeho posměšný úsměv mu prudce zamrzl jako voda při -48 stupních Celsia.
**************************************
"Jane?" Zamumlal jsem nervózně.
"Ano Loki? Co potřebuješ?" Zeptala se Jane, při čemž cosi opisovala z knížky o Fyzice do svého otrhaného zápisníku s černými deskami.
"Máš zde nějakou knížku?" Zeptal jsem se ještě nervózněji.
"Ehm... jó. Vyber si něco z ložnice.." Broukla a dál se věnovala opisování fyzických faktů, přičemž neznatelně kývla směrem k zastrčeným dveřím v místnosti.
Vstal jsem a obešel Darcy, která se drze hádala s Thorem na téma technologie na Midgardu. Měkké kožešiny, které měli představovat koberec, mně každým krokem pohlcovali boty. Byl to zvláštní pohled.
Jemně jsem stiskl za kliku a vklouzl do místnosti za dveřmi. Byla zde tma přerušovaná svícením měsíce a hvězd skrz sklo.
Vedle dveří jsem nahmatal malinkou páčku, kterou jsem znal z jiných Midgardských domácností a zmáčkl. Světla se rozsvítila a já si mohl začít prohlížet, trochu studenější místnost se spousty gobelíny a dvojlůžkovou postelí uprostřed, na které byli úzkostlivě srovnané polštáře. Nad postelí se nakláněla polička, přeplněná spousty knížkami. Některým názvům jsem nerozuměl a některé automaticky ignoroval, protože se týkali fyziky. Zaujala mě ovšem jedna z menších. Opatrně jako kdyby byla živá, jsem ji vytáhl ze spárů ostatních knížek a pozorně si ji prohlídl.
Na hřbetě bylo vyšito okrasným písmem se spoustami kudrlinkami Alenka v říši divů -Lewis Carroll. Otevřel jsem knížku někde uprostřed na náhodné straně a pozorně si začal prohlížet krásné, perem malované, ilustrace malé holčičky v šatečkách.
Chytl jsem knížku pod paží a urovnal pár polštářů, které jsem svojí neopatrností pochroumal. Vyšel jsem z ložnice a zhasl.
Jane byla pořád zahleděná do knížky, Thor si naléval víc toho nápoje ze stolu a Darcy seděla na jedné z pohovek a z uší jí vedli dráty, což mě trochu vyděsilo, ale nedával jsem to najevo.
Opatrně jsem si začal sedat s horkým nápojem v rukách do jednoho z křesel. Křeslo potažené sametem bylo neobvykle, avšak příjemně hluboké, skoro jako by mě chtělo spolknout.
Otevřel jsem jemné stránky knížky a začetl se jako nikdy víc.
Na Midgardu to není zas tak zlé, možná se přijdu podívat i na jiná roční období..
*Poušť nemusí být nutně horká. Definice pouště je: neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody.. Za horní hranici srážek je 250 mm za rok - největší poušť na světě je Antarktida.
Jak se vám povídka líbila?
Více povídek na Wattpad.com na mém účtu - LadyBajaji
Žádné komentáře:
Okomentovat