Tak doufám, že se vám jedna
z mých prvních povídek líbí. Nepíšu to jen tak z hlavy, spíš z toho co si
pamatuju. Nechápete to? Nedivím se. Postupně vám to celé po kouskách vysvětlím.
Tak se pohodlně usaďte, a vnikněte do mého světa..
Loki
Hmmm, chytrá taky
nejspíš je. Co takhle přitvrdit. Je hodná? A jak vztřebá tohle? S úsměvem jsem přemýtal.
"Jsem bůh
zlomyslnosti, sám Ódyn mě poslal najít vhodnou mladou midgarďanku, která by se
poté, možná, mohla stát bohyní přírody a všeho tohodle kolem." Sebevědomě
jsem řekl, přičemž čekal co odpoví.
Bylo vidět, že na tohle
neví co říct, určitě mi nevěřila. Midgarďané nevěří ničemu co jejich směšní a
primitivní vědci ještě nedokázali. Nakonec jen přivřela oči, zbyli z nich už
jen malé škvírky a chystala se na odpověď, kterou jsem s napětím očekával.
Alespoň reakci. Nehnula brvou jen mě sledovala. Za necelých deset sekund, které
mi přišli skoro jako věčnost se odhodlala odpovědět.
"Důkaz." Jediné
slovo z jejích úst vyšlo, jediné, ale přesto silné jako celá věta, která by ukazovala,
že mi nevěří a silnější jako kniha popsaná samotným strachem.
Musel jsem se pousmát. Nejenom,
že je sebevědomá, dokonce připouští jakoukoli možnost, i pravdu. Nebojí se mě! "Jsi si jistá, že až ti to
ukážu nezalezeš do kouta? Nezalekneš se? Midgarďanko."
Abby
Zvedla jsem sebevědomě
hlavu a na podtržení pravdy, že se opravdu nebojím, čehokoli magického, jsem
odpověděla čistým beze strachu, rázným "Ne."
Napřáhl ruku, zhluboka jsem
ji sledovala, pousmál se nad tím. Ukázal na židli. Začala se posouvat a otáčet.
Ctěla jsem ho sesadit z pozice - nade mnou žasnou všichni a klidně odpověděla
při čemš si začala sedat, že si doposlouchám hudbu.
"Tohle by zvládl
kdejaký kejklíř, pokud už nic jiného nemáš zmiz." Má odpověď ho určitě
vyvedla z míry. Otevřel pusu a zase zavřel. Všiml si, že jsem si začala sedat.
Mrštně a velice silně mě chytil za zápěstí. Chtěla jsem se vyškubnout, nešlo to
hodila jsem po něm nevraživým pohledem. Všimla jsem si, že mě nepozoruje, jak
jsem předpokládala, jen hledí z okna a soustředí se na jedno z míst na naší
zahradě.
Než jsem stihla cokoliv
vykřiknou, podotknout, nebo se alespoň zpamatovat, začali se kolem nás tvořit
malé vlnění. Najednou VZZZUM! Byli jsme na naší zahradě.
Žádné komentáře:
Okomentovat