Tak pokračujem!! :D
Podíval se na mě pohledem-
tak co už mi věříš a při tom povýšeně. Je to jeden z mála lidí,
který dokáže jedním pohledem dost jasně naznačit tisíc vět.
Složila jsem si mé ruce na
prsou a nahodila výraz zájmu. Zřejmě jsem ho potěšila. Široce se usmál a
přenesl nás zpět do mého pokoje. Jen jsem před ním stála a pozorovala ho,
čekala. Zřejmě se rozhodol vzít další minuty do svých rukou, byla jsem mu
vděčná.
"Tak tedy, můj otec
ódyn mě pověřil abych sehnal budoucí bohyni přírody. Bohyně tohodle rozměru
jsou sice nesmrtelné a tak trochu i jiná liga a druh boha než my a tak jsou i
nesmrtelní, jen na smrt v boji můžou umřít. Tak mě tedy poslal najít vhodnou
budoucí bohyni." Uprostřed vyprávění se zaseknul a hluboce se mi podíval
do očí. "Obešel jsem tedy celý tenhle svět a jsi zatím jediná, která
se setklání přede mnou neomdlela." Nad tímhle jsem se musela pousmát a
uznat, že se nedivím, protože i ve škole mi často říkali, že se ničeho nebojím
a většinou se za různých situací stavěli za mě. "Pak jsem našel tebe a
myslím, že hledání už bylo dost. jdeme za Ódynem." Na to mě chytil znovu
za zápěstí a teleportoval.
Oběvili jsem se na nějaké
louce. Začala jsem se rozhlížet, nikde nikdo. Doufám, že to není žádný kouzelný
úchylák, protože tady bych se asi nedovolala živé duši.
Loki
Mezitím co se rozhlížela a
zřejmě i ponořila do svých myšlenek odkud jsem ji zase vytrhl nepřirozeným
odkašláním.
Zvedla prudce hlavu takže
jsem měl pravdu, o něčem přemýšlela a tázavě se na mě zahleděla
nevědíc co teď nastane nebo co budeme dělat.
"Jak že se k tomu
Ódynovi jde?" Nad tímhle člověčím myšlením jsem se musel zasmát, ale
zarazil mě její vražedný pohled.
Jen abych věděla. Jak se
vám to líbilo? mám pokračovat? Nějaké poznatky?
Žádné komentáře:
Okomentovat