Táák, další kapitolka!
Pohodlně se usaďte podržte čepice jedeme z kopce. Mírným krokem :D Omlouvám se
za případné chyby. ;-)
Loki
Ódyn se zpoza brnění
usmál. Konečně!
Tohle bude konečná, už nemusím dále hladat, našel jsem ji.
"Velkolepé chování na
smrtelnici z Midgardu" Řekl monotóním a nestranám hlasem
krále.
"Nikdy neodsuzujte
nikoho podle původu." Odpověděla. Nebyl jsem si, ale jistý jestli zrovna
správně, přece jeno ona je z Midgardu a my z Ásgardu.
"No pár rozdílů by se
mezi námi našlo smtrelnice." Odpověděl na to celkem zdrženlivě, ale s
obočím namačkaným k sobě jako cestující v Londýnském metru.
"Říkejte mi prosím
Abby pane. Smrtelnice je až moc podřadná na můj vkus." Monotóně řekla.
Zvedla hlavu na ukázku sebevědomí. Tentokrát jsem si byl jistý, že tohle
přehnala.
Měl jsem pravdu.
"Budu ti říkat jak
chci já! Ty smrtelný červe! Nechovej se ke mě jako k sobě rovnému. Já. Jsem.
Král. A. Ty. Jen. Smrtelnice!" Vykřilk a poslední slova říkal přehnaně
zřetelně s velkýma mezerama, jako by to říkal malému dítěti.
Čekal jsem, že Abby vyjede.
Že začne taky řvát. Pozorně jsem se na ní zahleděl. Čekal jsem na sebemenší
pohyb v jejích obličejových svalech. Nechnula brvou. Ani nezačla zrychleně
dýchat. Zůstala klidná.
Abby
Zůstaň klidná, zůstaň
klidná. Počkej na to až se uklidní. prostě se mu dívej do očí a čekej. Bude
převapený, každý jiný by se buďto stáhl, nebo se přidal k hádce. Nebudu nic z
toho! Co, ale budu? Prostě se mu dívej do očí toď vše. Támhle jsem ukončila hádku
v mé hlavě s mým pitomým jiným já, co bydlí v mé hlavě.
Dívala jsem se tomu starci
do očí. Navzájem jsme čekali na toho druhého - co bude dál.
Vložila se do toho jeho
pobočnice z pravé strany. "Ódyne, kvůli něčemu tady je, tak si pospěš nebo
nestihneš teplou večeři."
Slyšela jsem ja se za mnou
Loki směje. Chtěla jsem se taky pousmát. Nejsou tak úplně nadpozemsky
majestátní, jen trochu (uznávám, trochu víc), al hlavně jsou "lidi",
kteří žijí vlastním životem, mají své stereotipy a nějaký to lidské chování.
Málem jsem se začala smát na celé kolo, když jsem si představila Lokiho jako
tříletého chlapce, který se ještě počůrával z nočních můr, nebo puberťáka s
beďarama, avšak moje vůle a zmražené obličejové svaly do nejneutrálnějšího
pohledu mi v tom zabránili.
Odyn se zamračil na -
nejspíš - svou ženu a ta znovu ustoupila za trůn a dál mlčky sledovala dění.
Asi si myslel, že ztratil svou majestátnost krále, že ho žena upozornila, že
jestli si nepospíší, tak nestihne večeři teplou.
Podíval se znovu na mě a
zase čekal. Dívali jsme se navzájem do očí a čekali kdo ustoupí. Kdyby nás jeho
levý společník a taky - nejspíš - jeho syn nezastavil nepřirozeným zakašláním,
které jasně naznačilo, že i on se chce najíst teplé večeře, tak by se naše oční
bitva strhla na zuřivou válku, ve které by ten, kdo prohrál neztratil nejen
nadřazení vůči protivníkovi, ale i svou celou čest.
Nakonec Ódyn pomalu nadech
a vydechl. "Budiž, já vás tedy schvaluji," Už jsem si myslela,
že mám vyhráno. "ale musí vás ještě schválit a hlavně přijmout Asgardská
příroda, která je jak víme příroda přírody." S tím se zvedl a pokynul
hlavou, abychom šli za ním. Zmateňě jsem se podívala na Lokiho, který se
posledních deset minut stal mou - jak jinak - nejbližší osobou na Ásgardu. Loki
jen kývl.
Cestou Ódyn vypravoval
cosi, o bohyních přírody, že je musí vždy odsouhlasit jejich příroda a že
odsouhlasí jen dívku z Midgardu a že ta dívka je jedinečná a bla bla bla bla.
Tyhle kecy mi přišli jako strašné klišé. Bylo mi jedno, že se samotný král
Ásgardu se se mnou snaží rozvést rozhovor: Co já a cítění k přírodě. Moc jsem
ho neposlouchala, jen plavala ve svých myšlenkách.
Tak tohle je konec dnešní
kapitoly. Jak se vám líbila? Budu ráda za každou připomínku, protože jsem
začátečnice a prostě zkušeného "Wattpaďáka" nenajdete u začátečníků.
Ještě jednou se omlouvám za chyby, nebudu to opravdu po sobě číst, právě jsem
přijela ze školy. :D
Mám dávat i ke každé
kapitolce (nebo jestli vůbec) nějaké hudební videa jako doprovod ke čtení?
LadyBajaji
Žádné komentáře:
Okomentovat