sobota 27. února 2016

One question. Why me?

Ásgard is royal!



Tak zase pokračuju, docela mě to baví! :D Jak se vám to zatím líbí?
Abby
Byla jsem překvapená, že se mi omluvil, zatím jsem totiž u něj žádné známky starání se oostatní nenašla. Už, už jsem chtěla překvapeně říct děkuju, ale to mi zcela jasně překazilo to na čem jsem smála. Tudíš ze mě vyšlo jen "Áááách!". Nikdy jsem totiž neviděla nic překrásnějšího, hezčího a co by mě tak magicky přitahovalo jako byl zřejmě most - to na čem jsem stála. Prostě nádhera. Sehla jsem se a dotkla se hladkého povrchu. Při dotyku mě začal příjemně hřát a místo kam jsem se mostu dotýkala začalo hrát barvami. Loki si mě se zájmem prohlíže, asi ještě nepotka nikoho, kdo by neviděl Bifrost a duhový most dříve.
Loki
Už jsem byl na odchodu, když jsem si všiml jak se sklání k duhovému mostu a opatrně, jako by mu nechtěla ublížit se ho dotkla. V jejích očí poskakovali hvězdičky a na tváři se jí obvila touha a překrásný úsměv. vybral jsem správně pomyslel jsem si. Ódyn se mnou bude jistě souhlasit. 
Postavila se a očima přejížděl po našem přenádherném a majestátním Ásgardu.
Abby
Potom jsem si začala uvědomovat, že středem vesmíru není jen tento most, a zvedla oči nevědomky poté i celé tělo, takže jsem stála. Ty mi ale přecházeli od úžasu. Pod mostem bylo hluboké moře končíc na jedné straně vodopádem do hlubin vesmíru a na druhé přenádherným městem. Nádherně a ladně bez neohrabaného zasekávání se točili kolem sebe dva obrovské létající oběkty připomínajíc ohnuté obdelníky skalního masivu. Obrovské mrakodrapy, které byli snad selé ze zlata vykukovali z jinak nekrásnějšího města co jsem kdy viděla. Uprostřed se tyčil, asi střed všeho dění, hrad, či zámek?  Byl celý se zlata a sám o sobě připomínal varhany do jehlanu. Majestátní a nadpozemsky nemožné město jsem si právě prohlížela, mé oči nikdy nespatřili takovou krásu.
Asi jsem musela vypadat směšně, stát s očima dokořán a pusou v němém úžasu nejspíš celé minuty prohlížet město. Se zápěstími mírně od těla a otočenými k městu. Nohami mírně rozkročenými, abych nespadla úžasem nad tak kouzelně majestátním městem.
Loki
"Líbí se ti Ásgard?" Zeptal jse se s nezakrívajícím úsměvem od ucha k uchu.
"Je překrásný!" Zjevně to ze sebe s námahou vysoukala. 
"Vím, že se ti líbí, ale teď už musíme přestat slintat nad Ásgardem, musíme jít za Ódynem!" Věděl jsem, že jsem trefil do černého, úsměv jí povadl a snažila se i skrývat jak po očku sleduje reakce mostu na své bačkory. Nedařilo se jí to. Stejně měla pořád na tváři výraz dítěte, které poprvé ochutnalo lízátko.
"Přece nepůjdeme k Ódynovi pěšky!" 

Na to jsem ji vzal, tentokrát za druhé zápěstí a teleportoval před vztupní bránu.

Žádné komentáře:

Okomentovat