Tak zase pokračuju, docela
mě to baví! :D Jak se vám to zatím líbí?
Abby
Byla jsem překvapená, že se
mi omluvil, zatím jsem totiž u něj žádné známky starání se oostatní nenašla.
Už, už jsem chtěla překvapeně říct děkuju, ale to mi
zcela jasně překazilo to na čem jsem smála. Tudíš ze mě vyšlo jen
"Áááách!". Nikdy jsem totiž neviděla nic překrásnějšího, hezčího a co
by mě tak magicky přitahovalo jako byl zřejmě most - to na čem jsem stála.
Prostě nádhera. Sehla jsem se a dotkla se hladkého povrchu. Při dotyku mě začal
příjemně hřát a místo kam jsem se mostu dotýkala začalo hrát barvami. Loki si
mě se zájmem prohlíže, asi ještě nepotka nikoho, kdo by neviděl Bifrost a
duhový most dříve.
Loki
Už jsem byl na odchodu,
když jsem si všiml jak se sklání k duhovému mostu a opatrně, jako by mu
nechtěla ublížit se ho dotkla. V jejích očí poskakovali hvězdičky a na tváři se
jí obvila touha a překrásný úsměv. vybral
jsem správně pomyslel jsem si. Ódyn
se mnou bude jistě souhlasit.
Postavila se a očima
přejížděl po našem přenádherném a majestátním Ásgardu.
Abby
Potom jsem si začala
uvědomovat, že středem vesmíru není jen tento most, a zvedla oči nevědomky poté
i celé tělo, takže jsem stála. Ty mi ale přecházeli od úžasu. Pod mostem bylo
hluboké moře končíc na jedné straně vodopádem do hlubin vesmíru a na druhé
přenádherným městem. Nádherně a ladně bez neohrabaného zasekávání se točili
kolem sebe dva obrovské létající oběkty připomínajíc ohnuté obdelníky skalního
masivu. Obrovské mrakodrapy, které byli snad selé ze zlata vykukovali z jinak
nekrásnějšího města co jsem kdy viděla. Uprostřed se tyčil, asi střed všeho
dění, hrad, či zámek? Byl celý se zlata a sám o sobě připomínal varhany
do jehlanu. Majestátní a nadpozemsky nemožné město jsem si právě prohlížela, mé
oči nikdy nespatřili takovou krásu.
Asi jsem musela vypadat
směšně, stát s očima dokořán a pusou v němém úžasu nejspíš celé minuty
prohlížet město. Se zápěstími mírně od těla a otočenými k městu. Nohami mírně
rozkročenými, abych nespadla úžasem nad tak kouzelně majestátním městem.
Loki
"Líbí se ti
Ásgard?" Zeptal jse se s nezakrívajícím úsměvem od ucha k uchu.
"Je překrásný!"
Zjevně to ze sebe s námahou vysoukala.
"Vím, že se ti líbí,
ale teď už musíme přestat slintat nad Ásgardem, musíme jít za Ódynem!"
Věděl jsem, že jsem trefil do černého, úsměv jí povadl a snažila se i skrývat
jak po očku sleduje reakce mostu na své bačkory. Nedařilo
se jí to. Stejně měla pořád na tváři výraz dítěte, které poprvé ochutnalo
lízátko.
"Přece nepůjdeme k
Ódynovi pěšky!"
Na to jsem ji vzal,
tentokrát za druhé zápěstí a teleportoval před vztupní bránu.
Žádné komentáře:
Okomentovat