Mini povídka...

       Dean´s afraid of spiders..

  „Ale tam je pavouk!“ Zakňučel Dean, zamotaný v ručníku ukazujíc na koupelnu.
                „Děláš si ze mě prdel? Ty se bojíš pavouků?“ Uchechtla jsem se, pořád nevěříc, že si ze mě nedělá srandu.
                „Hmm. Každý se něčeho bojí.“ Zabručel.
                „Ale ty. Velký Dean, co zabijí nestvůry a noční můry. A bojíš se pavouků?!“ Pořád jsem nechápala.
                „Prostě ho sejmi…prosíím.“ Zakňučel o něco zoufaleji. Kapky vody smíchané s pěnou kapali na jedovatě zelený koberec motelu.
                A s mým otráveným facepalmem smíchaném s povzdechem, který se spíše říkal „Dělášsizeměprdel,nebosemitojenzdá?!“ Jsem tedy vlezla do koupelny.
Chudák pavouček ani ne centimetr veliký si lebedil na stropě, netušíc, co s ním hodlám udělat.
                Ale když jsem ho tam tak nevinně viděla, nemohla jsem ho jen tak spláchnout. Prostě mi ho bylo líto. (Pořád jsem proti rasové diskriminaci mezi lidmi a zvířaty..)
                Nakonec jsem si ho nechala nalézt na ruku a vyšla z koupelny, přemýšlíš, jestli ho pojmenuji Loki, nebo radši … hmm mám nápad. A tak jsem pavoučka pojmenovala Destiel, samozřejmě jsem o tom dala Deanovi vědět, protože štvaní lidí, je má oblíbená věc.
Vynesla ho ven, za dveře motelu a nechala tam pavoučka svým osudem.