Loki
"Myslím, že další
přípravu nepotřebuješ." Řekl jsem opatrně směrem k Abby.
Její smích posledním
výdechem přestal. Zadívala se na své roztrhané boty a očima mapovala každé
jejich zákoutí.
"Hmm.. asi
ne." Povzdechla. Její pohled ztvrdl, sesunula své světlé obočí k sobě a s
neutrálním pohledem ke mě vzhlédla.
"Loki.. asi..
asi by bylo lepší, kdybys mi už dál nepomáh...."
"Dost! Já ti chci
pomoc..a nemysli si, že mě přemluvíš!" odpověděl jsem tvrdohlavě a založil
si ruce na hrudi na důraz mých slov.
Zvedla mučivě obočí a
podívala se na mě pohledem, který věnují matky svým dětem, když chtějí poprvé
cestovat bifrostem a nedají si to nijak vymluvit. Nakonec hlasitě povzdechla na
znak ústupu.
Věnoval jsem jí pyšný a
výtězný pohled a sundal si mé paže z hrudníku.
"Abby.. chceš se teda
převlíct?"
"Huh?"
"Samozřejmě kouzlem..
Abby... chceš to teda naučit?"
"Hmmm"
"Tak jdeme na
to." Ukončil jsem náš chabý rozhovor a zároveň se snažil zachtit její
pohled, který se upíral kamsi do škvír ve zlatých dlaždicích pokrývající
podlahu.
"ale.."
"Žádný ale! Na tom
nejde téměř nic pokazit, nejsme žádní chabí Valhalští kouzelníci, kteří se
pokouší o magii pomocí složitých rituálů, my jsme bohové Abby! Stačí, když na
něco jen pomyslíš a máš to! " Zařval jsem. Před tím byla tak rozhodná a
nebojácná, teď se zdála jen jako jedna z těch, které přede mnou na Midgardu
omdlívaly. "Tak nefňukej z prvního zakopnutí o neúspěch!" Dodal jsem
znechuceně šeptem.
"Já nefňukám!!"
Vyprskla jako pořádně namíchnutá kočka. "Já doprdele nefňukám!!"
Zahřměla. Z jejích křečovitě sevřených pěstí vystupovala slabá záře. "Jen
ti zase nechci nic udělat!" Zašeptala. Záře s jejích pěstí pohasla.
"Abby, takhle jsem to
nemyslel..." Zašeptal jsem. Nevěděl jsem, že se nebojí o sebe, ale o mě.
Docela to ve mě hrklo když vyslovila tu zpropadenou větu, která jasně naznačovala,
že jsem v tom vproradném kašli vypadal jako umírající mládě tuleně.
"Zapomenem na
to...ano? Zapomenem na to celé.. na tvůj kašel, na.. na všechno.. okay?"
Ozvalo se z jejích úst, pevně a převědčivě.
"Zapomenem."
Odpověděl jsem stejně pevně a napřáhl k ní paži ke slibu.
Pohlédla mi odhodlaně do
očí a sevřela mi poněkud silně moji napřaženou ruku.
"zaponemen."
Ukončila náš slib.
"Abby, to kouzlení je
prosté.. představ si jak chceš vypadat a rozhoď rukama." Odbil jsem naše
doučování kouzel.
Vylekaně vykulila oči, ale
moc dlouho jí to nevydrželo, protože hned v další sekundě si přešlápla a kývla
na důkaz její připravenosti.
Kývnutí jsem jí natěšeně
oplatil.
Zavřela oči a mezi obočím
se jí objěvila vráska, která propůčovala jejímu obličeji výraz hlubokého soustředění.
Celé její útlé tělo, které doposud pokrývaly roztrhané královsky modré šaty se
zlatě rozsvtilo. Co nejelegantněji rozhodila pažemi. Postupně od prstů jejích
nohou až k hlavě zhasínala dravě zlatá zář a místo ní se tam objevovalo podivné
oblečení.
Nakonec přede mnou stanula
oblečená jako muž. Šokovaně jsem vykulil uži a trhaně se nadechnul.
"Vždyť nemáš šaty!...
Něco se muselo pokazit!" Vykoktal jsem na Abby, ktrá se obdivně
prohlížela.
"Loki." Zvonivě
se zasmála. "Ženy na Midgardu nenosí jen šaty, spíše.. tohle" Řekla a
svými útlými prsty pohladila látku jejích kalhot.
Nedůvěřivě jsem na ni
pohlédnul. Její nohy pokrývaly mužské kalhoty a vrchní část těla cosi co
připomínalo mužskou košili s obrázkem.
Jak mohou něco takového
nosit na Midgardu?
"Nenazívají vás pak
muži necudnými, když tohle nosí?!" Zeptal jsem se nervózně z jejího tipu
oblečení.
""Ale vůbec
ne." Odpověděla. "I muži nenosí tohle podivné oblečení." Řekla a
zasmála se.
Naštvaně jsem semkl rty a
nakrčil obočí. Jsem jí k srandě? Je pro ni
směšný celý Ásgard?!
"Považuješ snad naše
oblečení směšné?!" Vyprskl jsem a nakrčil obočí.
"Loki! Nebuď tak
malicherný!" Řekla tak, jako říká matka svému dítěti, že má být u své
babičky více poslušný a nemá ujídat sušenky. "Jistěže není, náhodou
považuju vaši kulturu za velice majestátnou." Zašeptala už spíše omluvně
než káravě.
V jejím obličejí se mihl
náznak lítosti, lítosti z mojí předešlé reakce.
"Omlouvám se...
Omlouvám se za.. za to, že jsem na tebe tak vyjel" Zašeptal jsem a omluvně
na ní mrknul.
Nakrčila pobaveně obočí a
založila si ruce na hrudi.
"Nevím, jestli omluva
stačí.." Nadhodila naoko ukřivděně a na tváři se jí rozlil šibalský úsměv.
"Ale no táák! Co mám
ještě udělat, abys nebyla tak nabručená!!" Zoufale jsem zakňučel.
Na její tváři pořád převládal
šibalský úsměv.
"Když mě budeš učit
všemožná kouzla a rituály, tak ti moooožnáá odpustím." Nevinně zazpívala.
Pobaveně jsem se uchehtnul
a promlul si dlaněmi své mučivě přepoužívané oči.
"Jak si má paní
přeje." Řekl jsem s pobaveným úsměvem a strojeně se uklonil.
Sundala si ruce z hrudi a
začala se neovladatelně smát.
"L...Loki?!"
Sanžila se mluvit přez nepřestávající smích. "Nebudou na mě v tomhle
oblečení civět?"
"Jistěže budou."
"A..A pomůže, když se
převlíknu do podobného hábitu co máš ty?" Řekla a její smích naplno ustal.
"Náhodou! Nenín to
hábit, je to velice drahý kabát z Jörmungandří kůže posázený pravým
nilfheimským zlatem!" Řekl jsem naoko ukřivděně a mateřsky pohladil hrubý
kabát, který poslušně ležel na jeho zádech, rukou a hrudi.
"Joo aď je třeba z
diamantu, ale pomůže mi to?" Zeptala se a nakrčila rty v úšklebku.
Huh..Ta malá holka si
myslí, že nějaký Midgardský diama..cosi je dražší než můj kabát?! Tak to se
šeredně plete!
Nejprve jsem si naštvaně
odfrknul, aby věděla, že mě její počínání docela urazilo, ale už mě nebavilo
zde stát a mluvit. Jsem muž činů a mám potřebu pořád něco dělat, né jen stát na
místě a vykacávat, pak jsem si elegantně přejel po mých havraních vlasech,
abych je uhladil.
"Bude to rozhodně
lepší, než ty podivné hadry co máš teď na sobě." Řekl jsem v
neskrývaném úšklebu, přičemž nápadně zdůraznil slovo hadry , aby věděla, jaké to je, když vám někdo
nepěkně komentuje oblečení.
"Okey..!"
Odpověděla mi podrážděně a připravila se na další kouzlo. Tentokrát šlo vše jak
pomásle, žádně otravné otázky, pouze dělala to co minule.
Nejdříve zavřela oči v
soustředěném přemýšlení, z čehož se mi na tváři objěvil pobavený úsměv. Její
roztomile svraštěná tvář mi připomínala mě za mlada, když jsem se učil od své
matky Friggy jak přičarovat různé magické lektvary, nebo jak si udělat
hologram, který bude dělat to co vy chcete a nebude poskakovat po místnosti,
tančit tango pro jednoho a křičet nadávky z Svartalheimu - jako tomu
spoustakrát bylo.
Rozhodila ruce. Její
oblečení se značně změnilo. Měla stejný černý kožený kabát co já, avšak zelená
látka, která pokrývá vnitřek mého kabátu se u ní změnila na královskou modrou a
zlaté pláty také nebyly ze zlata, místo nich se na její hrudi pyšně jako
měsíční svit třpytilo stříbro.
Pod kabátem se ukrývala
černá kožená tunika s vsazeným stříbrem do půlkruhů.
Pod tunikou byli -
překvapivě - černé kožené kalhoty, mé byli docela volné, avšak ona si nemohla
odpustit úzké, natolik, že těsně obepínali celé její nohy. Také tu byl ještě
jeden rozdíl, mez námi, já měl majestně kožnekovo zlaté kozačky, které mi
sahaly až pod kolena, zatím co ona jen kradší nadkotníkové - a
samozřejmě ze stříbra.
Přestože měla na sobě
nesporně mužské oblečení, vypadala nanejvíš žensky, snad to dělal podivné
zaoblení kabátu, které jí propůčovalo ženské tvary, nebo snad větší výstřih do
půlkruhu kopírovaný zlatým plátem.
"Loki! Neciv na mě tak
úchylně!" Zaječela zhrozeně. Překvapeně jsem zamrkal.
"Ehm..Já na tebe
necivím! A rozhodně ne s postranními úmysly!" Vykřikl jsem rozhořčeně.
Já za to nemůžu, že jí to
tak sluší!
"Já jen, že se
opičíš!" - Musel jsem to nějak zamluvit.
"No já se
neopičím!" Zavřískala - tentokrát - rozhořčeně ona. "Vždyť mám jen
stejný tip kůže na kabátě! To je vše." Dodala výtezně.
"Jo jasně.."
Odpověděl jsem namíchnutě a kvapně z místnosti odešel.
Tááák, to bychom měli
další díl!! Nebudu zdržovat a půjdu rovnou k věci - DĚKUJU ZA 1,4K!!!!!
Miluju vás!!! Muluju vaše
komentáře, vaše voty!! Jste skvělí!
V médiích je kawai Loki
(Why not :D) a jedna z mých velice oblíbených písniček (:33)
Žádné komentáře:
Okomentovat