Tááák to máme po dlouhé
době další kapitolu. Ale!! než se pustíte do čtení pusťte si video :D :D
Loki
"Loki?' Zachraptěla od
postele. Nejistě jsem se na ni podíval. Vypadala zmateně. Najednou začala
křičet.
Vyskočila z postele. Uhnul
jsem jí jinak by na mě spadla. Klekla si na kolena a rukama si držela hlavu.
Neustále křičela.
S Friggou jsem si vyměnil
vyděšené pohledy. Ani jeden z nás nevěděl co se děje. Přežije
její lidská schránka? vždyť už je přetvořena na Áse . Problém bude nejspíš
jinde.
Frigga začala panikařit.
Přiskočila ke klečícía křičící Abby a začala ji utěšovat.
"Co ti je? Bolí tě
něco? Přoč křičíš? Udělali jsme někde chybu?!!!" Vyděšeně se ptala
zoufalé Abby.
"Slyším hlasy! Všechno
kolem mě na mě pluví!" Zhrozeně odpovídala. Vypadala jako zajíc
zahnaný do kouta bloodama.
Frigga se na mě zoufale
podívala. Ódinovi na tváři též hrál nejistý pohled.
"Loki?!" Chtěla
upoutat moji pozornost Frigga. "Běž do knihovny a dones vše o
Midgarďanech!" Řekla přísně, zřejmě zde převzala kontrolu, jak bylo slyšet
z jejího už sebevědomého hlasu. Někde vzadu v jejím pohledu pořád hrál strach.
Strach o ni.
Vyběhl jsem tryskem ke
knihovně. Cestou jsem porazil pár chudáků co něco nesli. V knihovně jsem ani
nepozdravil, cpož nebylo mým zvykem a díky tomu jsem si vysloužil nepříjemné
pohledy.
Vyrazil jsem ke regálům,
kde byla pečlivě seřazena Midgarďanská literartura. Spisovatelé byli dobří,
muselo se uznat, avšak rtentokrát jsem se nepustil do čtení. S knihami jsem
nezacházel jako v rukavičkách. Tvrdě bez ostýchavosti jsem je házel na zem. Sto
leté knihy to nenesli příliš vábně a věřím, že kdybych nebyl modré krve
vysloužil bych si od knihovnice pár pohlavků. Jak jsem si všiml jejích varovných
očích sršící vražednýma pohledama.
Všude spousty Midgardských
knih, ale žádná o nich. Jasně! Přec nenajdu nic zde, avšak
v regálech s naučnou literaturou by něco molo být. Přelítlo mi hlavou. Rozběhl
jsem se přez celou knihovnu a cestou nejen rozkopal tu kupu naházených knih ode
mně ale i porazil spousty čtení chtící knihomoly - Ásy.
Doběhl k naučné literatuře
a hmátl hned po první knize slibující poznání všech kultur všech světů. Hodil
poměrně ohromnou knížku s koženými deskami a zajímavě červenými otlačenými
znaky pod sebe.
Ani se kniha neuvelebila na
tvrdé zemi a už na ní padaly její sestry - knihy. Některé knihy byli ze
zvláštního materiálu, který je těžké popsat, ale pokusím se. Materiál je tvrd,
ale když se ho někdo dotkne směkne jako sněhulák, když se ho dotkne slunce.
Některé přebaly knih dokonce vypadají jako duhový most a jsem si jistý, že se
říká, že jsou opravdu z duhového mostu. Jiné přebaly na knihy jsou živé a buďto
se vás snaží sníst nebo alespoň ožužlat, protože se jim preventivně vytrhávají
zuby.
Vzal jsem tedy tu kupku
knih, která se projevila jako hodně těžká a veliká kupka, když jsem ji nesl.
Přez stožár knih nesoucích se na mých svalnatých přesto malých rukách jsem nic
neviděl. Asi stokrát jsem do něčeho narazil. Do čeho, to jsem poznal podle toho
jestli to vyděšeně vykřlo - služebná/ý nebo to jen spadlo a prasklo -
váza.
Zastavil jsem se u dveří k
ložnici, kde ještě Abby zoufale křičela. Momentálně to už bylo spíše sípání.
Loktem jsem otevřel dveře a
doslova vpadl dovnitř. Knihy se rozsypaly po podlaze a já s nimi. Abby se
zastavila mezi přerývaným křičením-sípáním a pohledla na mne. Její temné oči
jsou jako nejhlubší oceány. Ihned jak se spamatovala a koukla jestli jsem se u
toho pádu nezbil se jí z očí vyhrnuly vodopády slz.
Frigga na mne jen vražedně
pohlédla, podobně jako knihovnice, avšak u knihovnice jsem si byl jistý, že mě
za takové zacházení s knížkami nezfackuje. Jsem sice její syn, ale ona má ke
knihám vztah. Tomuto vztahu mě pylně učí, ale pořád nedokážu pochopit krásu příběhů
z knih.
Mrštně jsem vstal a upravil
si zkrabaťenou vestu. Pohlédl ke Frize, která už v ruce listovala jednou ze
knih.
Využil jsem
příležitosti a klekl jsem si vedle Abby.
Jemně ji pohladil po
zádech. Mezi vzlyki se na mě překvapeně podívala. Sice jsem nechápal co se jí
děje, co jí bolí, nebo proč vlastně brečí, ale pokosil jsem se o chápavý a
konejšivý pohled.
Připomínala mi raněné
zvíře. Krčící se pod mou rukou jako poslední záchranou. Bylo mi jí líto. Jemně
jsem položil své hubené prsty pod její bradu a zvedl jsem její obličej.
Nejdříve se lehce vzpouzela nakonec to vzdala a pohlédla mi vzpříma do očí. Mé
ledově modré se hlubok vpíjeli do jejích hnědo-zeleno-šedých. Její oči byli
tak.. Prostě hluboké, vrstva zeleného pigmentu se táhla od kraje a postupně se
měnila v hnědou, šedé odstíny jako šlahouny tančili od středu po kraj a různě
se mezi sebou proplétali jako čedí hadi. Byli jako plamen plápolajícího ohně,
mohl jsem se do nich koukat a zkoumat je věčně.
"Co je? Co je
Abby?" Zeptal jsem se potichu, ale s náznakem zoufalosti.
"Jako bych slyšela
vše, viděla vše a vše cítila." Zašeptala a přerývaně nadechla a vydechla
kvůli pláči. Vyplašeně a překvapeně jsem zamrkal.
Však než jsem stačil
odpovědět, ozvala se klidně Frigga s náznakem veselosti. "Midgarďané
nemají takový zrak, sluch a čich a vlastně i hmat. Nejenže je teď Ás, ale
dokonce bůh." Zvedla ruku a pohladila Abby, která se překvapeně podívala
na nás všechny.
"Ale nemluvíte na mě
jen vy, slyším květiny a zvířata, dokonce vím co cítí." Vydechla plačtivě.
"Já cítím jejich pocity."
"Buď klidná, to k tomu
patří. Jsi přece bohyně a to bohyně přírody. Budeš teď něco jako.... jako...
jak jí na zemi říkáte?.." Řekla klidně a utěšujícím pohledem zkoumala její
reakci. Po té co se Abby nijak nereagovala na její otázku Frigga s naprostou
uvolněností pokračovala. "Přeci jako matička příroda, ale ne jen na vaší
Zemi, samozřejmě, budeš ochraňovat všechny světy."
"Cože?" Vyhrkli
jsme oba. Já i Abby jsme překvapeně vzhlédli.
"Neřekli jste mi, že
jdu hledat bohyni přírody všech světů!" Ještě si vzpomínám, jak jsem byl
naštvaný, že mě poslali hledat bohyni přírody, ale jak jsem mohl vědět, že
bohyně přírody "ochraňují" všechny světy. Myslel jsem, že se bude
starat jen o Midgard.
"No jistě, ale neboj,
vše bude v pořádku, nemusíš se ničeho obávat, kdyby si něco potřebovala jsem
zde já a Loki." Uklidňovala Abby.
"A já!!" Vyhrknul
uraženě Thor.
"A samozřejmě taky
Thor, ale s ním budu ještě muset probrat něco ohledně krádeží z
kuchyně!.." Usmála se Frigga a pohlédla přísně na Thora. Odcupitala ke
dveřím, kde chytla pevně Thora za paži a táhla ho za sebou.
Začal jsem se smát, nebylo
to k vydržení. Ten výjev, který se odehrál před pár sekundami mi pořád
vyplouval před oči. Nedal mi pokoj. Hubená, šlachovitá a docela nízká Frigga
oproti Velikému, mohutnému a vysokému Thorovi. Frigga táhla svou malou jemnou
ručkou tu horu svalů jako by to bylo tří leté dítě. Také se u toho tak tvářila,
avšak nejvtipnější byl ten mučednický výraz Thora.
Abby se po chvíli ke mně a
mému smání připojila. Kdyby nás někdéo pozoroval, nejspíš by se smál taky.
¨Vždycky jsem is myslel, že
se směju směšně. Moje "Ehehehehehe" se ale nemohlo navyšovat svojí
směšností nad její roztomile směšné pisklavé"Hahi hahi hahi hahi"
Až jsme se po dlouhých
minutách dostali z křečích smíchu Abby se na tváři opět mihnul smutek.
Abby
Bylo toho na mě moc. Sice
jsme se před malilinkatou chvíli spolu smáli, uvědomila jsem si, že ani nevím
jestli to zvládnu. Jestli zvládnu vše co se ode mě očekává, třeba mít ochranou
ruku nad celou flórou a faunou, rozodně, rozhodně nebudu nosit pořád šaty! Doma
na Zemi bylo mé nejoblíbenější oblečení černé legíny a pestrobarevné sportovní tílko,
šaty to rozhodně nebyly! Uchechtla jsem se.
Loki se na mě tázavě
podíval. Jo a zapoměla jsem. Nevydržím bez mé oblíbené hudby a už vůbec bez
příběhů z Wattpadu, nebo jiných knížek, které jsou teď osamoceně rozečtené a
ležící na mém ještě osamělejším stole. Nevydržím být introvent. Sice jsem elice
kamarádská a lehko si najdu nové přátele v neznámém prostředí, ale tady na
Ásgardu. Neznám zdejší zvyky, neznám chování lidí tady kolem a rozhodně nevím,
jak zde navazovat přátelství. Bez popovídání si s kýmkoli jednou za den
nevydržím.
Chystala jsem něco říct,
nevědla jsem sice co, ale něco jsem řícrt chtěla. Měla jsem přímo neutichající
potřebu něco Lokimu říct, začít nějaký rozhovor. Přeci jen to byla jediná osoba
na Ásgardu, která se mnou mluvila.
Utevřela jsem ústa, byla
jsem připravená říct něco tázavého, nebo jsem ho chtěla potěšit. nebo prostě
něco kamarádského. Chtěla jsem si s někým povídat, někomů říct své city.
Najednou se ode dveří
přilítl Thor a rovnou si klekl vedle mě a prudce mě objal. Byla jsem překvapena
jeho nenadálým chováním. Přes Thorovu hřívu, která mě protivně padala přes
objetí do obličeje jsem viděla Lokiho jak odchází z místnost. Něco ve mě
pohaslo. Neměla jsem chuť se dál obímat, dokonce jsem v tuto chvíli stála jen o
to být sama, ano, já extrovent jsem chtěla bát sama.
Vypáčela jsem se z Thorova
objetí a vyšla z pokoje. Mezi dveřmi se naposledy zastavila a pohlédla na jeho
překvapený obličej, který se ještě vzpamatovával z toho, že jsem odmítl
obejmutí. Nevině jsem se na něho usmála a vyběhla ke dveřím do zahrady.
Moje nejdelší kapitola!! :3
njn :D Jak se vám zatím líbí moje povídka? Potěší vote.. :D PÁÁÁ vaše
LadyBajaji ^*^
Žádné komentáře:
Okomentovat