Tááák další kapka!!
Písničku si můžete mustit hned jak začnente číst. Dnešní kapku jsem si
vychutnala do posledního milimetru. Omlouvám se za případné chyby - které u mě
bývají celkem často :D Tak a těď už nebudu zdržovat, udělejte si pohodlí, kafe
či kakao a jdeme na to!!
AFTER TWO DAYS.
Třetí osoba
"Tohle je poslední
slovo! Už se s váma o tom dohadovat nebudu!" Řval rozčilený Ódin na svou
manželku a syna.
"Ale co když to
nepřežije?" Zaburácel Thor přes celou síň, byl taktéž rozčilený.
"Co když jí
straíme?" Ozvalo se tiše vedle Thora, už dávno nebrečela, ale hádat se s
manželem nechtěla.
"Dost! Už jsem to
opakoval mnohokrát! Pokud jí takhle necháme buďto umře nebo bude minimálně
invalidní! A pokud to uděláme máme padesáti procentní šanci že přežije bez
úhony!" Zařval Ódin a tím už nedal prostor dalšímu vyjednávání.
Frigga se zadívala na své
špičky bot. něvěděla co dál. Thor opatrně položil svou dlaň na matčiny záda a
kývl, že už půjdou. Jen kývla na souhlas a vydali se směrem Abby.
Ódin dal rozkaz přivést
knihovníka a Velkou knihu s ním.
Loki
Zvedl jsem se z postele.
Jak dlouho jsem spal? Zdálo se mi snad tisíc snů, v každém figurovali vlci,
Abby a mrtvoly. Po každém ze snů jsem si lépe a lépe vybavoval, co se vlastně
stalo.
Promnul jsem si obličej a
hlasitě vydechl. Párkrát jsem zamrkal.
Najednou jsem si uvědomil,
proč vlastně ležím.
Rychle a neohrabaně jsem si
vyhrnul tuniku. Tiše jsem vykřikl.
Po celé délce mé hrudi se
rýsovali rudé jizvy ve tvaru škrábanců. Vypadal jsem hrozně.
Opatrně jsem se dotkl jedné
z desítek jizev. Naštěstí žádná bolest.
Rozhlédl jsem se po
místnosti, seděl jsem na posteli mého pokoje. Za okne m se třpytily
hvězdy. Z šatníku jsem si vybral jednu z mých tunik s tmavě hnědouz
koženou vestou a kalhoty stejného materiálu a barvy.
Vydal jsem se směr koupelna
pro pořádnou sprchu. V koupelně jsem si vybral sprchový gel s mandarinkovou
vůnía vztoupil do sprchového koutu.
Třetí osoba
Frigga se zatím neochotně
ujala příprav ceremoniálu. Bylo třeba spousta bylinek. Možná
to bude krásné mít tady na zámku nějakou ženu bohyni. Alespoň tu nebudu tak
úplně sama. Přemýšlela
při vybírání kouzelných bylinek ze své osobní zbírky. Příprava obřadu už byla
skoro hotová.
Obřad se musí konat v
dívčině pokoji, škoda. Pomyslela
si. V obřadové síni by to bylo hezčí.
Do pokoje vztoupil Ódin a
hlavní knihovník, který držel na prsou Velkou knihu. Stolek pro knihu už byl
taky připraven a proto k němu ihned zamířil a položil knihu na něj. Otevřel ji
na požadované stránce a vyslal připravený pohled k Ódynovi. Ten jeho pohled
neopětoval. Neustále pozoroval mlčící Friggu. Nechtěl ji naštvat.
Do pokoje vztoupil Thor ve
slavnostní zbroji. Stoupl si vedle dveří a čekal co bude dál.
"Na co čekáme?"
Zeptal se nervózně syn otce.
"Na půlnoc"
Odsekl Ódin jako by to byla samozřejmnost.
"A neměl by tu být i
Loki?" Opatrně se zeptal. "Vždy to chtěl vidět."
"Tvůj bratr leží ve
zranění a nemůžem dále čekat." Odpověděl Ódin, vlastně ani nechtěl aby tu
zde byl jeho mladší syn. Taky by nesouhlasil s ceremoniálem když je tak slabá.
"Je za pět
dvanác." Oznámil khihovník.
"Můžeme začít."
Frigga se naposled
nešťastně podívala na Ódina, ten jen na ní kývnul s kamennou tváří.
Frigga smutně vydechla, tuto
noc nejspíš někdo umře a
mávla rukou k posteli kde ležela Abby.
Čelo postele se začalo různě kroutit
až z něho vyrostla menší větvička s listy, která instinktivně začala růst
směrem Abby.
Jakmile se dotkla větev
dívčina čela začali společně zářit. Frigga mávnutím zhasla celý zámek, všechny
svíce byli zhasnuty a nešli po celý obřad zapálit.
Knihovník klidně chytil
Abbynu ruku a položil jí na stránky knihy před kterou poslušně stál.
Stránky se rozespívali
starými Asgardskými písněmi. Zvonové chóry stránek se rozezněli po celém zámku.
Loki
Najednou někdo zhasl. Lekl
jsem se. Z
poschodí nad ním se něco ozývalo, bylo to hlasitější a hlasitější.
Tuhle píseň jsem poznla
hned. Bylo to z Velké knihy.
Proč Velká kniha zpvá?
Počkat. Vždyť tohle je zpěv při ceremoniále. Abby! Přece nemůže být ještě silná
na obřad přeměnění na bohyni!
Vyskočil jsem ze sprchy,
nezdržoval jsem se nijak vypínání vody, ikdyz bych to v té černočerné tmě
nenašel.
Vyletěl jsem z ze sprchy.
PLESK!
"Jau!"
Válel jsem se celý mokrý na
zemi.
Naštvaný na podlahu v
koupelně jsem si poslepu pozbíral všechno oblečení a podivně jsem si ho na sebe
nasoukal.
Vyletěl jsem z pokoje,
přičemž jsem narazil do všemožných věcí. Se stokrát okopanými prsty na nohou -
neměl jsem boty - jsem dorazil k místnosti odkud se vše ozívalo.
Vletěl jsem dovnitř.
Místnost prosvělovala jen
modrá zář, která vycházela z Abby.
Nikdo mi nevěnoval
pozornost, nejvyžší knihovník si mě ani nevšiml. Zroivna odříkával začínající
slova. Už bylo pozdě.
Zkroušeně jsem se sesunul k
zemi.
Teď kvůli mě zhyne.
Někdo mi položil ruku na
rameno. Hned ji zděšením nad mokrou tunikou odtáhl. Přece jsem se nezdržoval
nad utíráním.
Byl to Thor.
Vyhledal můj pohled, jeho
oči tmavly obavami.
Knihovník pokynul Frize,
tak zvedla ruku a položila jí spolu s Ódinem na Velkou knihu.
Abby začala svítit,
střídavě modrou a zlatou. znesla se z postele a levitovala nad ní. Odkryla se z
ní pěřina, která spadla na zem. Pod Abby jsem si moh všimnout rudých skrvn od
krve, které vznikly když jí přinesli. Frigga jí nespíš kouzlem převlékla do
zlatých žatů. Bylo vidět, že v oblasti břicha a jiných různých míst byla obvázána
obvazy.
Abby otevřela oči, avšak
nebyla bdělá. Její oči modře svítili, nebylo vidět bějlo ani čočky jen modrá
záře.
Knihovník se dostal ke
konci obřadu kdy měla Abby konečně přijmout post bohyně. Všiml jsem si toho
díky zrychlení a zvýšení hlasu knihovníka. Také píseň skoro utichla.
Knihovník napřáhl ruku
směrem k Abby. Řekl tajemné zaklínadlo z dob vytvoření Ásgardu.
Špičky jejích nohou začali
modře zářit. Záře se posouvala víš a víš. To stejné bylo s prstami na rukou.
Záře se posouvala blíž a
blíž k hrudi a hlavě.
Těď to zjistíme. Jestli
přežije, neb zhyne.
Záře polikala každičký
centimetr její zjizvené kůže.
Abby otevřela ústa, z nichž
začalo modré světlo zářit taktéž.
Z Abbyných úst se ozval
tichý křik. Postupně nabíral na síle spolu se záři, která jí hltala tělo.
Vše jsem se strachem a
úžasem pozoroval.
Záře se zhltla její hlavu a
rychle se blížila k místu kde má srdce. Křik nabral na takové síle, že si
všichni až na knihovníka zacpali uči. Decibely rozvybrovaly vše kolem nás.
Záře se dostala k srdci.
Křik už byl nesnesitelný. Bylo jasně vidět, že jakmile se záře dos¨tala k srdci
doslova vnikla do něj.
Magie kolem ní vybuchla.
Křik ustal.
Toť je dnes vše. Ano já
vím, jsem mrcha to takhle ukončit.. Tak jak se vám to líbilo? Potěší vote. A do
komentů napište svůj názor na mé psaní, ráda bych věděla jestli píšu správně
nebo se to nedá číst :D Nebojte se neurazím se :D
Vaše Ladybajaji
Žádné komentáře:
Okomentovat