To máme další kapitolku!!
Tak šupky hupky na to!! (Bože to je hrozné slovní spojení - šupky hupky... :D)
Loki
Dorazili jsem společně v
ruku v ruce na mé nejoblíbenější místo pro čarování. Vytvořil sjem ho kdysi s
Friggou. Vypadá kruhová místnost z fialovým zlatem na zdech obrostlých tmavě
zeleným břečťanem.
"Páni!" Vydechla
s náznakem překvapení. Rychle jsem k jejímu obličeji vzhlédl, abych zastihl
její výraz. Tvář měla zkroucenou jako malé dítě, když poprvé ochutná zmrzlinu,
ne zmraženě, ale s úžasem v očích.
"Můžem začít?"
Zeptala se medovým hlasem a jiskřičkami v očích. Vypadala samou radostí trochu
šíleně.
"Jistě... čím chcež
začít?" Řekl jsem z vesela a roztáhl ruce.
"Ehm... mé šaty."
Se smíchem zadrmolila.
"Huh.. jistě."
Odpověděl jsem a začal se smát, že mi to ušlo.
Uraženě si založila ruce na
prsou a podívala se na mě uraženým výrazem, nemohl jsem poznat jestli uražení
hraje nebo ne, proto jsem rychle přestal prohýbat smíchem a s omluvným výrazem
na ní pohlédl.
Koutky úst jí roztomile
zacukaly.
Abby
"Takže.. ze začátku to
bude těžší" Ozvalo se z jeho úst a podrbal se na zátylku. "Pro první
kouzlo budeš potřebovt vysokou koncentraci." Řekl ještě nejistěji.
"Skuz zavřít oči.. třeba ti to pomůže." Dodal, ale zdálo nse že
ještě něco chce říct. "Ale nejdříve něco jednodužšího než šaty, něco...
přírodnějšího."
Dvakrát jsem zamrkala v
souhlasu a poté pevně zavřela oči. Mám se soustředit.
"Na co se mám
soustředit." Zašeptala jsem, jako by mě mé myšlenky mohli slyšet a stydět
se za mě z mé nevědomosti.
"Nevím... asi se
soustřeď na to... jak rostou květiny, nebo spíš něco konkrétnějšího...třeba, že
ten břečťan tady kolem nás, vykvete, nebo tak.." Přemýšlel nahlas Loki,
vzhledem k tomu, odkud ten hlas vycházel, jsem usoudila, že stojí těsně vedle
mě.
Nijak mě to nevadilo.
Naopak, uklidňovalo.
Zavřela jsem tedy oči a
začala se soustředit. Myslela jsem na břečťan, jak roste a plazí se po zdech,
po stropě a po zemi. Plazí se nejdřív nenápadně, pak zrychlí, až pohltí celou
místnost jako útočící anakonda.
"Abby?!" Zeptal
se vyděšeně Loki. Otevřela jsem oči.
Po zdech a všude po
místnosti byl tmavě zelený břečťan. Vypadalo to zde ještě hůře, než v mých
představách, skoro jako džungle, akorát plná břečtanu a ne tropických rostlin.
Tmavě zelený břečťan přestal růst, momentálně tu nebylo skoro k hnutí. Naoko
nevinný břečťan byl všude kolem mě. Všechno to obrostlo, jakoby i vzduch byl
obrostlý, totiž, břečťan se má pnout, ale vzhledem k tomu že se pnul sám na
sobě, a vrstev břečťanu bylo od pohledu stovky nebylo zde kromě malého místa
kolem mě nic jiného než břečťan, břečťan a břečťan.
Lokiho jsem taky neviděla.
"Uhhmmm!" Ozvalo
se jakoby vedle mě zpoza spousty vrstev břečťanu přidušené cosi. Bože
Loki!! Zděsila
jsem se.
Ihned jsem začala
rozsápávat břečťan kolem sebe. Byl tuhý a velmi pružný, bylo skoro nemožné ho
roztrhat. Nevěděla jsem co mám dělat.
""UHHHHHHMMMM!!!"
Ozvalo se ještě zoufaleji.
"Loki počkej!!"
Zakřičela jsem směrem k přidušenému zvuku.
Z očí mi stekla slza. Co když
mu břečťan vlezl do úst a teď se dusí?
TÁÁK TO MÁME DALŠÍ
KAPITOLKU!!! Ani nemůžun uvěřit kolik mám reads!!! Neuvěřitelné jedno káááá!!!!
:o woooow!! Já vím je to šílené. Ze začátku jsem si představovala, že počet
reads se bude moct spočítat na prstech jedné ruky, ale teď!!! Fakt moc vám
děkuju!! Jste skvělí!
Žádné komentáře:
Okomentovat