Na začátku vám chci
poděkovat za neskutečných 909 přečtení!! Nečekala jsem, žře se to tak ujme!
Miluju vás moc!
Abby
Knihovna byla zhruba pět
chodeb od nás. Pod knihovnou si každý Midgarďan představí nějakou tu místnost s
pár regálama knížek, načež polovina z nich jsou básničky, které maminky čtou
svým mrňatům.
Ovšem knihovna v paláci se
nadala ani srovnávat s těmi našemi. Byly to rozlehlé místnosti, které měřili do
výše deset metrů a až ke stropu překypovali knihami. Dostat se k nim dalo pouze
po vratkém žebříku. Místností bylo nespočetně. Až jsem si skoro myslela, že
celý zámek je snad jen knihovna. Na huňatém koberci, který pokrýval podlahu
celé knihovny byli naskládány různě čtenářské stolky a k nim až distingovaně
přisunuté židle. Čtenářů zde bylo velmi málo, díky to jsem se cítila podivně
volná. Žádný lustr zde nebyl, jen lampičky na stocích přinášeli nerovnoměrně
světlo do celé knihovny, světlo bylo až příliš příjemně intimní.
Očima jsem vyhledala
Lokiho, který už stál u regálu a zaujatě si prohlížel tituly knih.
Potichu, abych nevydala
žádný zvuk, v čemž mi hrál do karet měkký koberec, jsem přicupitala k Lokimu a
nahlédla mu přez rameno, co tak zahloubavě pozoruje.
Právě si prohlížel tituly
knih, které se týkali midgarďanů. Podle zvláštního písma a ještě podivnějšího
vázání knihy, mi došlo, že bichle, které si usazeně ležely na jedné ze
zaprášených polic, nebyli ze Země.
Zakoncentrovala jsem se
tedy do jedné z knih a soustředěně přečetla nápis Vše o Midgardské civilizaci stálo tam.
Zaujalo mě to, opatrně jsem
knihu vytáhla a přešla s ní k jedné z vypolstrovaných lavic. Opatrně jsem si
sedla. Otevřela knihu, někde veprostřed a projela očima stránku.
Přes celou stránku byla
nakresleno lidské tělo, pohlaví nebylo, kupodivu, rozeznatelné a některé části
byly špatně.
Tiše jsem se uchechtla.
Někdo mi položil ruku na
rameno.
Vyděšeně jsem se otočila a
pohlédla na Lokiho, který si držel prst u pusy, aby naznačil, že mám být
potišejší.
Skoro neznatelně jsem
kývla. Loki si povzdechnul a až podivně neslyšně přeskočil lavici, na které
jsem seděla a s královskou elegancí si sednul vedle mě, načež po mě hodil
tázavý pohled.
Ukázala jsem mu knihu,
která mi tiše ležela na mých stehnech pokrytých roztrhanou látkou šatů. Prohlédnul
si pozorně knihu a poté mi zpět pohlédl do natěšeného obličeje pro jeho reakci
na chybu.
Jeho pohled byl ještě
tázavější a k tomu i zmatený. Smilovala jsem se nad jeho skoro kouřícísemi
šedými buňkami a zkoumavě pohlédla do jeho hlubokých ledových očích,
připomínajících barvu ledové kry na antarktidě.
"Lidská anatomie
vypadá úplně jinak." Šeptla jsem mu úsměvně do ucha. Odtáhla jsem se a
podívala se na jeho obličej, který vykazoval vyděšené reakce.
Naklonil se k mému
obnaženému uchu, protože vlasy jsem měla pečlivě zastrčené za ním a vyěšeně
šeptl. "Jak proboha víš, že lidské tělo vypadá jinak? Vždyť tam jsou
vnitřnosti." Odtáhl se a podíval se na mě s neskrývaným přáním na očích,
aby nevěděla jak vypadá lidské tělo zevnitř.
Potichu jsem se uchechtla.
A zpět se naklonila k Lokimu. "Učíme se o tom ve škole, je to dobré vědět,
když se chceš potom stát doktorem." Tichounce jsem vyhláskovala a pohlédla
zpět do jeho teď už uklidněných uších.
Úlevně si oddechl a začal
se smát. Opřel si loket o mě a drouhou ruku si přiložil k ústům, aby tak smích
utišil.
"Už jsem si myslel, že
jsi nějaká vražedkyně." Řekl přidušeně kvůli neustávajícímu smíchu. Naoko
dotčeně jsem na něj vzhlédla a dloubla ho jemně loktem mezi žebra.
Se smíchem ihned jako na
rozkaz přestal a omluvně se mi podíval do očí.
"Proč jsme vlastně
tady?" Zeptal se mě, aby změnil téma.
"Uhm.. Frigga.. Totiž
královna" Dodala jsem rychle a až moc nahlas takže jsem schytala pár
nepříjemných PŠŠŠŠŠŠŠ! Od
čtenářů težkých bichlí sedících nedaleko.
Omluvně jsem se na ně
podívala, avšak mi už nevěnovali pozornost, obrátila jsem tedy pohled zpět na
vyčkávajícího Lokiho. Otevřela jsem ústa a spustila, tentokrát potišeji.
"Královna mi řekla, že v knihovně najdu, jak si kouzlem vyčarovat nějaký
oblečení."
"Jasně! Buuď ráda, žes
potkala zrovna mě!" Řekl vesele, až schytal pár ještě vytočenějších PŠŠŠŠŠŠ!! Které
utichli vyděšeně ihned, když si všimli na koho to pšššš dělají. Přeci jen se na
ně Loki omluvně podíval a přišoupnul se blíž. Naklonil své rty k mému uchu tak,
že se při každém slovu omylem dotkly. "Jsem po mé matce nejlepší kouzelník
v Ásgardu! Rád tě něco naučím!" Smyslně zašeptal. A s pohledem plného
štěstím očekávanéhé odpovědi mi hltal každý mimický sval na tváři. Snad se ani
nemohl dočkat toho, co odpovím.
Žádné komentáře:
Okomentovat