Abby
Pořád se na sobě prali jako
milenci o dominanci... no vy víte v při čem. Až na to, že oboum nešlo o nic
jiného než protivníka zabýt, či jinak zneškodnit, a né učit druhého něžnostem.
V tom se ozval z bojového
klubka výkřik.
Výkřik bolesti.
A ani trochu nebyl podobný
tomu, co řvali a ječeli TY ohyzdné nestvůry z koutů temného vesmíru.
"Loki!" Zašeptala
jsem.
Moje druhá polovina mozku,
která se nejspíš urazila a odmítala už spolupracovat, ta část mozku co nejdřív
se chtěla projevit bojem a né ustrašeným jekotem malé holky v rohu místnosti.
Tahle část mozku právě ovládla mou celou maličkost a vpustila do žil adrenalin.
Doslova jsem odtrhal
slintající stvůru od znítajícího Lokiho v agónii. Už snad chtěl sníst jeho
maso, či jinak ho zuby roztrhat, protože cenil tesáky, některé vypadaly jako
jehly, jiné zas jako shnilétesáky.
Nebezpečně na mě zavrčel a
to ještě více vznítilo mojí vášnivou rozzuřenost.
Zablískala jsem na něj
zlovějstně a mocně dupla do dlažby, která vzápětí křupla. Z podlahy se vynořili
ohromné šlahouny květiny Ivy. Ihned chytly a jako had škrtič obtáhli krk teď už
bezmocné příšery, zmítající se nad bojovníky.
Probudila se ve mě
sadistická vášnivost a rozdrtila jsem pomalu s vychutnáváním jeho hlavu o zeď. Jeho
nelidský řecv se linul sálem a proudil jiné bojovníky, kteří doteť bojovali.
Ihned se ke mě přihrnulo více nestvůr.
Jedním šlahounem jsem co
nejjeměji odklidila Lokiho z dosahu jakékoli zbraně a skryla ho jakýsimy listy.
Nic jsem neřídila, prostě
instinkt a mocná sadistická povaha.
Rozhodila jsem rukama a můj
oděv se změníl jen na změť kytek.
Nadechla jsem se a z mých
úst vyšel nepřirozený a nadpozemský jek, který roztříštil všechno sklo v v
dosahu mých očí, nejspíš ještě více.
Do oken beze skel vletěli
všemožné ptactvo a hmyz a netopíři.
Vicítila jsem pocity jedné
z příšer, cítila se jako v hotovém pekle.
Přestala jsem ječet a
všechny organyzmy, které právě lítaly jako velké tornádo nad mou hlavou s
vřeštěním zaútočili do bezbraných útočníků.
Chytila jsem jednoho z
monster podkrkem a znehybnila ji, načež jsem ji pomaloučku začala trhat
končetiny.
Hodila jsem po další černou
slizkou kouli, která se ho chytla a začala ho hladově obalovat. Pod náporem a
bez kyslíku se válečník zmohl na bezbrané zmítání.
Tahle slizká tekutina ve mě
vzbudila sadistické svrbění a jediné co to mohlo ukonejšit, bylo vypustit tuhle
sli¨zkou tekutinu po širém okolí.
Vše čeho se dotkla doslova
spolkla v několika sekundách. To co nepohltila jsem si podala sama v podobě
rozzřezání za živa, zlomení všech končetin, nabodnutí na kůl, krysy je začali
sežrávat za živa, svlékání z kůže.
Zvláště jsem si oblíbila
zlomení (ano zlomení) hrtanu a jícenu, přičemž se oběť bezmozně kroutila v
agónii.
Žádné komentáře:
Okomentovat