Na obrázku jsou skoro ty
šaty, které si obleče, ale né úplně ty, tyhle jsou jen pro představu :D.
Abby
Probudila jsem se. Kolem mě
se rozprostíral zvláštní pokoj. Rozhodně by jste takový na Zemi nenašli, ani ve
špičkovém hotelovém pokoji. Obrovská dvojlůžková postel s nebesy oblkádaná
dřevem a zlatem. Čelo postele byla placatá napodobenina stromu ze zlata.
Podlahu zdobily zlaté
dlaždice se stříbrnými ornamenty, dohromady všechny dlaždice tvořily na podlaze
zvláštní obraz připomínající květ.
Stěny byly holé, žádný
obraz a ani jiné zdobení, přesto byly dokonale zbarveny. Barvu měli jak jinak
zlatou. Jen jedno veliké francouzké okno s balkónem prosvětlovalo ve dne
nádherně místnost. pokoj byl postaven na jižní stranu paláce a díky tomu zde
bylo nejen světlo, ale i příjemné teplo.
Nábytku bylo málo, ale
bohatě to stačilo. Obrovská tmavě drevěná komoda trůnila dole u jedné stěny.
Vedle ní v rohu stála zřejmě velice měkká pohovka, také barvy tmavého dřeva. Na
druhé straně komody se krčil menší stolek, avšak na něm byl hrdě se tyčící
svícen. Po dlouhých nočních večerech asi jediné světlo v místnosti.
Co zde dělám? Proč se cítím
jako by mě přejel náklaďák plný slonů, kteří se pak vrátili a zatancovali si na
mě dubstep? Přemátala
jsem a přitom si pročísla mé hnědo-rezavé rozcuchané vlasy. Posadila jsem
se na kraj postele. Pořád jsem na sobě měla svůj noční úbor, ale už byl trochu
zasmrádlý potem a zmuchlaný. Rozhlédla jsem se tedy a uviděla dvoje dveře.
Pomalu nedůvěřivě jsem
došla k větším dveřím jako když se kočka poprvé pohybuje ve svém novém domově a
chytla zlatou kliku a snažila se otevřít. Šlo to ztěžko. Nebylo to vůbec nijak
zestárlé jen obrovská klika a měchanismus ve dveřích bylo těžké probudit. Dveře
se pomalu bez jakéhokoliv zvuku otevřely. Za nimi byla dlouhá chodba obkládaná
zlatem. Zrovna někdo procházel, rychle jsem zase zavřela. Nechtěla jsem, aby ě
takto někdo viděl, vlastně jsem nechtěla, aby mě někdo našel vůbec.
Došla jsem tedy oparně k
druhým dveřím, byli menší než ty první. Futra byly jak jinak ze zlata.
Tentokrát se menší klika otevřela skoro sama.
Dveře se rötevřeli taktéž
skoro sami a já se rozhlédla v domění, že uvidím další z chodeb.
Avšak byla tam koupelna.
Touto koupelnou by nepohrdl určitě ani žádný král, císař ani sultán. Byla též
sladěná do barev tmavě hnědé a zlaté. Uprostřed stálo královské umyvadlo a po
bocích vysoký sprchový kout. oddělený sklem. Na druhé straně byla šíleně velká
vana ze zlata. Uviděla jsem i poličku přeplněnou různými lahvičkami. Pár jich
vybrala a čuchla si k nim. Voněly úžasně jedna po růži, druhá po třešních
atakdále. Až jsem si přičuchla téměř ke všem lahvičkám rozhodla začal mi svrbět
nos, asi nevydržel tak silné vůně. Naštvaně jsem si ho promnula, že s fetováním
dalších úžasně vonících - nejspíš sprchových mýdel musím přestat.
Vybrala jsem si tedy tu
lahvičku vonící po třešních. Hodlala jsem ze sebe smít všechnu nervozitu,
strach, nedůvěřivost, hodlala se uvolnit. Svlékla ze sebe všechno oblečení a
stoupla si do sprchového koutu. Pohladila jsem na skle zvláštní ornamenty
vyryté do skla, kterých jsem is před tím nevšimla. Byla jsem připravená na pořádnou
sprchu, tak jsem tedy zmáčkla tlačítko, které jediné trčelo ze stěny. Začalo na
mě "pršet" voda. Musela jsem uznat, že teplota byla ůchvatně přeně
vyměřená.
------------------------------------------------------------------
Po dokonalé sprše jsem
krásně voňavá, čilá a ještě dokonaleji čistá vyšla ven s¨veselým výrazem, ale
co teď? obleču se do toho smradlavého oblečení? Všimla jsem si věšáku s
ručníkem, který stál za dveřmi a usušila se. Poté si obmotala ručník kolem
mého, už usušeného a skvěle vonícího po třešních těla.
Vyšla jsem z koupelny
směrem ke komodě, ve které bylo nejspíš nějaké to oblečení. Pokoj se ael
změnil. Postel byla ustlaná a na ní něco leželo. Překrásné modro-zlaté šaty. Se
zájmem jsem si je prohlížela. Byly úchvatné. Musela jsem si je skusit. Opatrně
jsem si je oblékla. Sice mi to trvalo nejméně deset minut, ale stálo to zato.
Šaty měli tmavě lagunově
modrý korzet, bez ramínek. nebyla to úplně tmavá lagunová, jen o pár odstínů.
Blištilo se na něm pár ozdobných zlatých ornamentů. Spodek šatů byl taktéž
stejně modrý trochu se leskl avšak spadal jen po kotníky. Pod ním pokračovala
zlatá látka. Šaty byly krásně nadýchané jako pro princeznu. Avšak nebyla pod
nimažádná kostra, která by určovala tvar šatů. Byly pravě nadýchané, plné tmavě
modrých spodniček střídajícími se zlatými. Skoro suché valsy jsem si nechala
jen tak, vědděla jsem, že až mi uschnou budou se krásně vlnit. Pod šatami byli
už jen boty, žádné doplňky. Byly to krásné zlaté balerínky.
Vyšla jsem tedy ze dveří, z
těch které vedli na chodbu. Cítila jsem se krásně sebevědomě. Bylo mi
jedno kam jdu. Jen jsem se tak procházela.
Zastavila mě krásná hudba,
vedla z dveří vedle mě. Ani jsem nevěděla kam jsem až došla. Mé přehnané
sebevědomí mě donutilo vklouznout a podívta se kdo tak krásně hraje.
Zcela tiše jsem otevřela.
Na posteli někdo seděl a hrál na mě neznámý zajímavý nástroj. HUdba se linula
po celém pokoji. Když jsem se zaposlouchala cítila jsem jakoby ta udba tančila.
Drze jsem se zaposlouchala, bylo mi jedno, že stojím v cizím pokoji.
"Není slušné,
nezaklepat, když někam vejdeš." Někoho hlas mě úplně vytrhl se snění o
tančící se notách a ještě bůhví čem.
"Oh, promiň. Já
jen.." Prohlédla jsem si dotyčného, byl to Loki. V tu chvíli jsem měla sto
chutí se jen tak vypařit. Vítězně se usmál, byl pyšný,protože věděl, že jsem si
myslela, že o mě neví.
"Co to je za
nástroj?" Vypadlo mi z úst. Prostě jsem se nemohla nezeptat.
Loki
Hrál jsem na svoji lyru
moji nejoblíbenější píseň, kterou jsem sám složil když mi bylo ještě jedenáct.
Své holé nohy bez bot
jsem měl položené na zemi a čekal na jakoukoli vibraci. Po chvíly jsem ucítil,
jak někdo jde k mým dveřím. Sice jsem byl otočen zády k dveřím, i tak jsem
nemohl přelechnout slabý zvuk zavírání dveří. Věděl jsem jistě, že za mnou a
mojí postelí někdo stál. Asi jsem tušil kdo. Každý služebný by zaťukal, to jsem
věděl. Matka ladně otevírá dveře a hned se ohlásí. Thor většinou vtrhne bez
zaklepání, ale udělá u toho i spousty rámusu, připomíná mi nosorožce, který je
naštvaný na moje dvěře. Ódin pro mě většinou rovnou posílal někoho, než
aby sem chodil, dokonce mám tušení, že ani enví kde mám pokoj. Nikdo jiný ke mě
nechodil. Takže to musí být někdo nový..
"Není slušné,
nezaklepat, když někam vejdeš." Věděl jsem, že sjem ji zaskočil.
"Oh, promiň. Já
jen.." Začala se ihned omlouvat, i když je sebevědomé děvče, věděla, že
zde nemá co dělat. Měla na sobě moc zajímavé šaty, asi Frizepadla do oka,
že ji dala takouvou modro-zlatou krásu.
"Co to je za
nástroj?" Zeptala se znenadání. Odfkl jsem si.
"To je přece lyra, vy
ji na Zemi nemáte?" Rozhodl jsem se zapomenout, že zde jen tak vtrhla.
Lyra už mě nebavila a já zoufale potřeboval společnost. Poslední dobou jsem měl
sklony k samomluvě, a fakt jsem si potřeboval s někým promluvit, o čemkoli.
"Není to náhodou ze
starověkkého Řecka?" Šlo vidět, že se uvolnila. Její třešňová vůně se
dostala až ke mě, vidím, že našla koupelnu...
Táák to bychom měli. Dálší
kapitolka, věřili by jste, že to píšu snad celý den? :D Doufám že se vám
líbila.. Tak prosím názor do komentářů??!! :D
Jestli budete psát, nebo
píšete nějakou novější povídku o Lokim tak napište taky do komentíků, všechny
jsem totiž už přečetla :D a nemůžu se dočkat dalších výtvorů!! :3
Vaše LadyBajaji :3
Žádné komentáře:
Okomentovat