Tááák jsem zase zde..
Doufám, že se vám moje další kapitola bude líbit.... :D
"Abby, jsi v
pořádku?!" Zařval dobíhající Thor na jednu ze dvou rozhádaných osob.
Loki jen zoufale zaúpěl a v
hlavě si přehrával možnosti jak za to Thora zabít a hlavně jak ho před smrtí
mučit...
palečnice, lámaní kostí,
botička...
"Udělal ti něco ten
hajzl?" Přiskočil k Abby a začal ji jemně uklidňova utěšujícími slovy, že
už to bude dobrý a tak dále..
Abby pomalu a zhluboka
dýchala a vypadalo to, že její srdeční tep už není na hranici mezi smrtí a
infarktem.
"Loki! Podívej co jsi
ji způsobil!! Co si sakra o sobě myslíš!" Začal Thor povíšeně a pěkně
namýchnutě, jakoby právě chránil své nejcenější zlato.
Loki zrudnul vzteky, já ji
také uklidňoval, však trochu jinak. Proč od Thora to funguje?! V hlavě měl jako
vymetýno a neustále měl před sebou ty
dva. Jediné co nedokázal
vytěsnit z hlavy byla představa jak Thora mučí.
Skřipec, železná panna,
bičování do masa...
"Co nám na to
řekneš?!"
Vyjel Thor na Llokiho s
tím, že Loki se začne omlouvat a Tho zde bude jako zachránce.
Do Lokiho ještě více
pobouřilo a hlava odmítala vydat cokoli kromě pohledů umučeného mrtvého Thora.
Přec jen musel něco říct.
"Nabodnutí na
kůl.............ehm já, já ji nic neudělal!" Zoufale zaúpěl.
Abby jen souhlasně
přitakala kýváním hlavou, však to skoro nešlo poznat, jak ji Thor drtil v
objetí.
Thor i Loki si to vyložili
ůplně jinak.
Loki ukřivděně odešel.
Thor silněji objal Abby i
když se to zdálo nemožné.
Loki
Jak mi to mohla udělat?
Vždyť jsem jí utěšoval! Teď
jen objímala Thora a na mě se jen křivě dívala.
Už vím jak chutná křivda a
zklamání v člověku..
Abby
"Thore!..
Thore!!" Přidušeně jsem se pokusila vymanit z Thorova silného objetí.
"Klid.. Abby...to bude
dobrý...už ti nic neudělá"
"Umfg..
Thohflg...Thorehfks!!"
"To bude dobrý..už je
pryč, neboj.."
"Thore!..Loki...odešel..neměli
bychom jířt za...ním?!"Další pokus se mi už konečně podařil a Thorovi
došlo, že nejspíš nemusím utěšit..
Načež uvolnil objetí, ale
ne natolik, abch se mohla úplně odtáhnout.
"Abby...zapomeň na
něj..snad ti na tom knihomolovi nezáleží?!" Zaječel snad až překvapeně.
Thor
Sice ještě pořádně nevím co
je to milovat, snad to že byste za toho člověka zemřeli, či snad, sním chcete
být pořád a neustále v kontaktu.
Matka říkala, že až budu
králem Ásgardu (jako prvorozený) měl bych mít při nástupu na trůn už svoji
královnu.
Těmto slovům jsem nijak
nepřikládal žádný význam. "Nějak se to vyřeší" říkal jsem si.
Taky nevím co je to láska..
Nemyslím tu, co ke mě matka a otec chová, nebo bratrskou lásku, ai tu kterou ke
mě chovají moje fanynky na Ásgardu.
Nic z toho není ta láska,
kterou teď chovám k Abby.
Nevím, jestli si to jenom
namlouvám, nebo to bylo předem předurčený.
Ale vím, že jakmile jsem ji
spatřil srdce mi začalo prudce, jakmile se tak elegantně uklonila před Ódinem,
jakmile promluvia, jakmile se na mne podívala.
Vyvolalo to ve mne velmi
silný cit.
Jak já ho mohl skrýt?! Jak
jsem ho mohl cítit k (ještě) Midgardské smrtelné ženě?!
Hned jak jsem měl
příležitost se vytratit z jejího omamného pohledu, tak jsem seběhl do svého
pokoje a rovnou si dal studenou sprchu. - asi proto,by si nevšimla, že jsem jí
doslova hypnotizoval, nebo proto že se na mě podivně podívala má matka.
Pamatuji si, jak jsem si
myslel, že na mě něco leze - byl jsem v její blízkosti rudý, tlouklo mi srdce a
bylo mi mi dlo (hlavně kdžt se na mě podívala)..
Zašel jsem tedy za Friggou,
zeptal jsem se jí, jestli je možné mít motýli v podbřišku, s očekáváním
odpovědi, tipu: budeš teď chvíli v posteli, máš chřipku, nebo snad , že mě ti
motýli sežerou zevnitř a umřu.
Co však ona udělala, bylo
pro mne skličující.. - potutelně se usmála a řekla, že mám jít do knihovny, do
sekce romantických knih a nějakou si občas přečíst, abych nebyl tak
překvapenej.
Bylo mi hned jasný co
myslela.
NA lásku na první pohled
nevěřím - a kdo taky?!
Jsem přeci válečník, jsem
přeci budoucí král Ásgardu, jsem přeci princ, jsem přeci chlap, který se jen
tak nezamiluje, jako nějaká šílená fanynka.
Proto jsem se rozhodl to co
nejvíc popírat a chodit tam, kam ona nikdy nezamíří. -moje očekávání se nejenže
nesplnilo, opak byl pravdou. V té nejzažší a nejjzatuchlejší galerii v paláci
se objevila za pět minut, nejenže to ve mě vyvolalo ty stejné pocity jako vždy,
ale též se určitě ještě víc posilnily. A co teprve ten park?! Na chvíli si
odskočím do parku, kde je téměř nemožné někoho najít (vím to z vlastní
zkušenost- když jsem hrál s Lokim jako malí na chovávanou, byla to hra na
dlouhé dny), stejně mne našla a dokomce si přisedla na ručně dělanou lavičku,
dokonce se se mnou dala dfo řeči a já musel potlačovat nutkání jí vášnivě a dlouze políbit.
Pak když jsem viděl, jak se
má k Lokimu. Nebyl to příjemný boj uvnitř mě.
Před chvílí, když jsem jí
zrovna pozoroval se začala s Lokim o něčem hádat, věděljsem, že je to moje
šance a musím jí využít.
Přiběhl jsem z koutů keřů,
kde byla doposud moje schovka a rovnou jí objal v náruč.
Teď si jen pokládám
otáztku, proč jí na Lokim záleží a hlavně proč jí na něm záleží víc než na
někom komu se z ní podlamují kolena.
Abby
Musela jsem pryč od něho,
od Thora.
Odstrčila jsem ho a
proletěla kolem něj směrem kam šel Loki.
Thor se jen nasadil
ukřivděný poled, který jsem viděla periferním viděním. Vletěla jsem do kěřů
Ásgardského parku a jediný šum byli mé Midgadrské šaty, které se trhali o
záludné keře a tichý vzlyk.
Tááák, doufám že se vám moje
kapitola líbila... To ale není to co vám chci říct, protože vám chci
úúúpplněééééé poděkovááát za ......chvíle napětí......3000 shlédnutí!!! ÁNOO,
ty 3K se mi momentálně pěkně vyjímá na mém Wattpadu a je to jedna z věcí na
kterou jsdem opravdu pyšná!
Moc se mlouvám za
né-moc-časté přidávání dalších kapitol, ale teď vím, že dál už to půjde lehčeji
;-)
Co říkáte na Thora? :D
Žádné komentáře:
Okomentovat